Fyzik Heino Falcke, kvantový teoretik Michael Wondrak a matematik Walter van Suijlekom z Radboudovy univerzity přišli s provokativní myšlenkou: nejen černé díry, ale i jiné husté objekty mohou podléhat procesu podobnému Hawkingovu záření.

Hawking už v roce 1975 ukázal, že černé díry nejsou zcela „černé“ – díky kvantovým efektům uniká z jejich horizontu událostí slabé záření. Tato částice „uniklá smrti“ pomalu ubírá černé díře hmotnost. A právě tato teorie nyní dostává rozšíření.

V nové studii trojice autorů ukazuje, že podobné záření by mohlo platit i pro neutronové hvězdy, bílé trpaslíky a další zbytková tělesa, která zůstávají po vyhoření hvězd. Pokud mají dostatečnou hustotu a gravitaci, mohou se – v extrémně dlouhém horizontu – rovněž pomalu vytrácet.

Konec vesmíru? Dřív, než jsme čekali

Zatímco dřívější odhady předpokládaly zánik vesmíru až za 10¹⁰⁰ let, nová studie přináší překvapivě „blízké“ číslo: 10⁷⁸ let. Tak dlouho prý potrvá, než se i ty nejodolnější hvězdné pozůstatky rozpadnou na nic.

„Je to pořád neskutečně dlouhá doba,“ říká Heino Falcke, „ale ve vesmírných měřítkách už se s tím dá pracovat.“

Zajímavé přitom je, že podle výpočtů nezáleží ani tolik na síle gravitačního pole jako na hustotě tělesa. Neutronová hvězda i hvězdná černá díra se rozpadnou přibližně za 10⁶⁷ let. U černé díry je ale celý proces komplikovanější – část jejího záření se totiž znovu „vrací dovnitř“, protože nemá pevný povrch, na kterém by se částice mohly zcela oddělit.

A co Měsíc a člověk?

Vědci šli dál. Pokud už jednou mají model, proč nepočítat i něco, co známe osobně? Podle výzkumu by se náš Měsíc vypařil za 10⁹⁰ let. Stejně jako... člověk.

Zdroj: Shutterstock

Ano, i člověk jako hustý objekt by v extrémně vzdálené budoucnosti zmizel stejným mechanismem. Vědci ale upozorňují, že dříve nás nejspíš čekají jiné způsoby zániku – od biologického rozpadu po tepelné smrt vesmíru.

„Tahle čísla nejsou prognózou,“ říká van Suijlekom. „Jsou to limity. Extrémní matematické hranice, které nám pomáhají pochopit fyzikální zákony.“

Věda, která spojuje

Celý výzkum je fascinujícím propojením astrofyziky, kvantové fyziky a matematiky. A i když mluví o časech, které jsou doslova nepředstavitelné, dává nám novou perspektivu: Všechno – opravdu všechno – jednou zmizí.

A Hawkingova teorie, která kdysi vypadala jako výstřel do tmy, se tak stává základem hlubšího porozumění osudu vesmíru.

Ačkoli se to může zdát jako pouhá teoretická hra s čísly, tahle studie ukazuje, jak křehká a zároveň matematicky krásná je naše existence. Všechno, co známe – hvězdy, planety, lidé – podléhá stejným kvantovým pravidlům jako černé díry. A i když se o nás vesmír zatím moc nestará, jednou si i ten Měsíc řekne: „Tak už dost.“