Chytré mobilní telefony a takřka všudypřítomný internet se staly běžnou součástí našeho života. Skoro celý svět je tak propojen skrze jedno obrovské médium, kterým se jakákoli důležitější zpráva dokáže rozšířit mnohem rychleji než v případě rozhlasového či televizního vysílání. Velkým přínosem pro chudší obyvatele v rozvojových zemích je projekt Loon od Googlu, který šíří internet vzduchem pomocí vysílačů na stratosférických balónech s héliem. Už letos vyslal Google do vzduchu několik desítek testovacích kusů a projekt má zatím velikou naději k většímu budoucímu využití - například i v oblastech zasažených přírodní katastrofou.

Stále se ale bavíme o zemském povrchu, kde není šíření vysokofrekvenčních vln vzduchem žádný veliký problém. Ponoříme-li se ale pod vodní hladinu, situace se obrací a oproti světu nad ní nemáme takřka žádné propojení s tím, co se děje v hlubokých světových oceánech či mořích. I tato skutečnost by se ale mohla v budoucnu změnit, tým vědců z univerzity v Buffalu (stát New York) totiž testuje technologii pro šíření bezdrátového připojení pod vodou. Rádiové vlny jsou sice schopny do vody proniknout, mají ale výrazně omezený rozsah i stabilitu. Výhodnější je tedy použití akustického vlnění, chcete-li zvukových vln, pomocí kterých komunikují například delfíni nebo jiní vodní živočichové.

Systém pro varování před tsunami, který využívá Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA)

Oproti rádiovým vlnám ve vzduchu se akustické vlnění šíří na poměrně krátké vzdálenosti a na pokrytí nějaké větší plochy je třeba hned několika navzájem propojených vysílačů. NOAA například využívá akustického signálu k šíření posbíraných informací z čidel na mořském dně, které v současnosti varují před blížícími se tsunami. Podobné infrastruktury ale nejsou jednotné a mnohdy nekomunikují mezi sebou. Z tohoto důvodu se zmiňovaný tým amerických vědců snaží navrhnout jakousi normu pro společné šíření signálu pod vodní hladinou. V budoucnu by tedy měla podobná čidla odesílat informace přímo k dnes popisovaným zařízením, která už by jej rovnou vyslala na zemský povrch do rukou odborníků.

„Podvodní bezdrátové sítě nám dávají nebývalou schopnost shromažďovat a analyzovat data z našich oceánů v reálném čase“, říká vedoucí výzkumného týmu Tommaso Melodia. Zpřístupnění těchto informací veřejnosti a jejich snadné zobrazení třeba na mobilním telefonu by pak mohlo zachránit i lidské životy – například pokud by systém zavčasu varoval právě před blížícím se tsunami.

Tým vědců vyzkoušel zařízení v jezeře Erie u města Buffalo, kde vhodili do vody dva 18kg obaly se senzory. Ty klesly pod vodní hladinu a dokázaly bezproblémově přenášet signál do notebooku na lodi. Díky této technologii by mohl tedy v budoucnu vzniknout standard pro komunikaci pod mořem a kromě varování před vodním živlem bychom mohli mít přehled například o úrovni znečištění mořského dna, seismických aktivitách a klidně i o pohybu rybích populací v oceánu. To vše v reálném čase a díky propojení s internetem takřka odkudkoli. No nezní to skvěle? Oceán patří stále mezi nejméně probádaná místa na Zemi a s touto technologií by se nám mohl otevřít zase o něco více.