Astronautka Samantha Cristoforetti, u které byla tloušťka kůže testována před cestou na Mezinárodní vesmírnou stanici v listopadu 2014 a poté v červnu tohoto roku (po skončení 199 dní dlouhé mise), poskytla vědcům zajímavé údaji o chování kůže ve vesmíru. 

Astronautčina kůže byla po přistání zpět na Zemi o 20 % tenčí, což rozhodně není zanedbatelné číslo. Tenčí kůže je mj. náchylnější na radiační záření a případnou rakovinu. Již déle si posádky stěžovali na problémy s kůží a nový výzkum potvrzuje, že problém by mohl při delších meziplanetárních letech značně komplikovat zdravotní stav posádky.

Největší orgán lidského těla mívá běžně tloušťku od 0,4 (oční víčka) do 4 mm (na zádech). Po návratu na Zemi se tloušťka opět zvětšuje a kůže regeneruje, což však neřeší problémy při delších misích ve stylu té na Mars. Let na rudou planetu má trvat přibližně půl roku až rok. Jelikož se jedná o jednosměrný let, chtějí v NASA logicky udržet lidskou posádku při životě co nejdéle.

Německý tým vědců pracuje na pokročilé zobrazovací technologii, díky které by mohl efekt ztenčování kůže sledovat v reálném čase. Tým pod vedením profesora Karstena Koeniga ze Saarlandské univerzity naváže na práci evropské agentury ESA - projekt Skin B, který zkoumal stárnutí kůže ve vesmíru. Kůže astronautům tam rychleji stárne kvůli nadměrné produkci kolagenu a pravděpodobně i dalším faktorům.

Humanoidním robotům zatím bude ve vesmíru lépe, než lidské posádce

Výzkum má pomoci objevit možnosti prevence před ztenčováním kůže i jejímu stárnutí. Pro sledování procesu použil tým novou techniku. Pomocí laserových pulsů trvajících pouhou femtosekundu (tisícina biliontiny sekundy) vpouštěných do kůže získá tým výsledky v tisíckrát vyšším rozlišení, než mají běžné ultrazvukové přístroje.

Problém chtějí vědci vyřešit ještě před misí Mars One s lidskou posádkou v roce 2026.