Nintendo se ale nakonec stalo partnerem Youtube a skrze systém Content ID převzala zisky ze všech videí, která obsahují záběry jejich her. Ve zkratce – ode dneška do neurčita pobírá Nintendo peníze ze všech existujících a bude pobírat z potenciálních budoucích videí zachycujících jejich tituly.

Než začneme, je třeba zdůraznit jednu věc, nejsem kvalifikován k tomu, abych rozebíral právní stránku věci. Vlastně existuje velmi málo lidí, kteří mohou. Má to velmi jednoduchý důvod. Zákony, které popisují podobnou aktivitu, jsou velmi neaktuální, a tak se z nich dá velmi těžko cokoliv vyvodit. Co ale můžu nabídnout, je pohled na dopady, které postihnou „skutečný“ svět kolem dění.

Nintedo v jednom z rozhovorů prohlásilo následující:

„Jakožto součást naší snahy ujistit se, že produkt Nintenda je šířen skrze sociální média správnou a bezpečnou cestou, staly jsme se partnery Youtube [...]“ Dále říkají: „[...] ve videích zahrnujících Nintendo obsah, jako například obrázky či audio určité délky, se budou odteď objevovat reklamy [...]“ Prohlášení končí těmito slovy „[...] na rozdíl od jiných společností jsme se rozhodli neblokovat lidi, kteří používají náš produkt.“

Nastala situace, kde bojují dvě formy zábavního průmyslu – videohry a dalo by se říct „zábavní videa“. Řekněme, že byste na Youtube nahráli kousek, nebo celý film, který byste komentovali. Takové video by bylo velmi brzy staženo, protože daný film je ta hlavní, ne-li jediná složka, která vás má bavit, a za kterou musíte zaplatit, aby se tak stalo. Na komentáři vůbec nezáleží, mohli byste film vychvalovat do nebe, nebo klidně shazovat. Prioritní je video. Film je statická forma zábavního média a od vašeho prvního zhlédnutí se prostě nezmění.

Na druhou stranu, videohry jsou interaktivní forma zábavního media, což znamená, že pokaždé, když budete hrát, se dění kolem vás bude aspoň v určitých ohledech měnit. Samozřejmě i hry obsahují předem naskriptované scény, filmečky a tak dále, ale majoritní část spočívá právě v hraní samotném (Call of Duty z debaty snad raději vynechám).

Takže, má právo Nintendo inkasovat peníze z videí, která obsahují jeho výtvor a vlastně okrást jejich tvůrce, nebo to, co dělají je neoprávněné? Z logického hlediska je to celé nesmysl, který by měl velmi brzy skončit, z právního hlediska je to nejasné. Můžu uvést jednoduchý, ale ne úplně výstižný příklad této situace.

Měli by hráči hokeje brát peníze za jeho hraní, když jej sami nevymysleli? To je na první pohled hloupost. Daná hra se odehrává jenom a díky hráčům, kteří vydali určitou energii, aby se ji naučili a následně ho skutečně hráli. V porovnání hraní se singplayerovou částí videohry, se jedná o trochu jinou záležitost. Lepší přirovnání by šlo vymyslet k multiplayeru, ale vzhledem k tomu, že na Youtube neuvidíte moc lets play videí z této oblasti, ji můžeme vypustit. Takže, kdo by ve výsledku měl dostat zaplaceno?

Úvaha zní takto: „Nintendo udělalo hru, na kterou utratilo svoje peníze a nikdo jiný tedy nemá právo na ní vydělávat.“ To možná zní jako věta, se kterou bych zakončil komentář, ale pravdou je, že s tímto prohlášením úplně nesouhlasím. Když jde o Youtube videa, tak lidé většinou nepřichází za hrou, kterou daný člověk hraje, nýbrž právě za člověkem, který ji hraje. Je to jako kdyby kytarista nemohl brát peníze za svá vystoupení, protože nevynalezl kytaru.

Spousta lidí na internetu odsuzuje jednání Ninteda argumentem, že jdou sami proti sobě, jelikož lets play nebo jakékoliv jiné video je vlastně reklama zdarma. Že jo? Ano i ne. Ano, samozřejmě, Youtube je silný nástroj a dokáže vynést danou hru na špičku prodejů (jako to například předvedl John „TotalBiscuit“ Bain, který svým WTF is... pořadem vyzdvihl prakticky neznámý titul Thomas was Alone do seznamu nejprodávanějších na Steamu).

Ovšem zároveň by se dal takový lets play přirovnat k pirátství. V podstatě totiž nabízíte hru každému, aby si ji užil zadarmo. Již bylo zmíněno, že se bavíme o interaktivním médiu, ale pointa je jasná. U některých her se prostě může stát, že se raději budete dívat na videa a následně už nebudete mít jakoukoliv potřebu hrát sami. Ale vývojář nechce, abyste se na hru koukali, vývojář, chce, abyste hru kupovali a pokud se stane, že vývojáři uvěří, že něco podobného se děje u jejich her, dostaneme se tam, kde jsme právě teď.

Myslím si akorát, že Nintendo si úplně neuvědomuje důsledky, které budou následovat. Tomu vlastně nahrává i vyjádření k celé situaci, které podalo. Nikdo aspoň se špetkou rozumu by nemohl říct, že je naprosto smyslné. A ta poslední věta. O ano, ta poslední věta:

„[...] na rozdíl od jiných společností, jsme se rozhodli neblokovat lidi, kteří používají náš produkt.“

Oni ještě vystupují za ty hodné. Já při něčem podobným musím vzpomenout na šedesátý osmý rok. A koho přesně myslí termínem „jiné společnosti“? Protože by to mělo smysl pouze v případě, kdybychom se bavili o hudbě a filmu, ale, jak už jsem vysvětloval výše, to je úplně jiná forma média. Nintendo je firma, kterou mnozí z nás vychvalují až do nebe, firma, jež některé z nás prováděla mládím, ale tímhle krokem si u věrných fanoušků jednoznačně nepomůže.

Úplně nejlepší na celé věci je, že reálné peníze, které Nintendo získá, nebudou stačit ani na doplnění automatu na sušenky a budou jim tedy zbytečné. Ovšem pro samotné tvůrce videí, to bude velká čára přes rozpočet. Víte, co se stane, když lidé přestanou získávat peníze z videí, které o Nintendu vytvoří? Přestanou je dělat! Každý, kdo do videa vloží svoji práci a čas, očekává, že bude nějak odměněn, ale ve skutečnosti nebude. A opravdu chceme, aby veškerá videa ohledně této části herního průmyslu pocházela od amatérů? Lepší otázkou ovšem je, chce to Nintendo samotné? Chce, aby videa o jejich hrách vytvářeli lidé, kterým je to, co říkají, z větší části jedno?

Doufám, že celá záležitost je jen jedna velká chyba, kterou si Nintendo brzy uvědomí a stáhne se. Ale nalijme si čistého vína. Nintendo je japonská společnost, a tak jsou naše šance velmi malé. Velké množství studií vyjádřilo odpor k tomuto kroku tím, že vydalo oficiální dokument, který opravňuje kohokoliv vytvářet videa o jejich produktech, aniž by byl jakkoliv postižen. Právo nám v této situaci asi nepomůže, technologie je už dávno rychlejší než zákon, veškeré naše naděje se skrývají v nás. Nás, kdo můžeme vyjádřit svůj odpor a dát najevo, že tohle je špatně.