Baterie dnešních telefonů, notebooků nebo elektromobilů mají jeden společný problém. Postupně degradují. Po několika letech používání ztrácejí kapacitu, přehřívají se a často vyžadují výměnu. Právě proto vzbudil velkou pozornost nový výzkum vědců z City University of Hong Kong a Southern University of Science and Technology, který byl 11. května 2026 publikován v odborném časopise Nature Communications.

Výzkumný tým vyvinul nový typ vodní baterie, která podle laboratorních testů zvládla více než 120 tisíc nabíjecích cyklů. To je několikanásobně více než u běžných lithium-iontových baterií používaných v dnešních úložištích energie.

Nejde přitom jen o samotnou výdrž. Vědci tvrdí, že jejich řešení je výrazně bezpečnější a ekologičtější. Elektrolyt uvnitř baterie je založený na vodě a není toxický. Výzkumníci dokonce uvedli, že jeho složení je natolik bezpečné, že by mohlo být použito i jako nálev při domácí výrobě tofu. Přestože to zní téměř absurdně, má to ukázat hlavně jednu věc. Baterie neobsahuje agresivní chemikálie typické pro dnešní akumulátory.

Proč se běžné vodní baterie rozpadají

Vodní baterie nejsou novinkou. Vývojáři se jim věnují dlouhé roky hlavně kvůli bezpečnosti. Oproti lithium-iontovým článkům nehrozí tak vysoké riziko požáru nebo exploze. Jenže dosud měly zásadní problém. Velmi rychle degradovaly.

Klasické vodní elektrolyty bývají extrémně kyselé nebo zásadité. Takové prostředí postupně narušuje kovové části baterie i samotné organické materiály uvnitř článků. Kapacita proto časem klesá a baterie ztrácí účinnost.

Čínský tým tento problém obešel použitím neutrálního elektrolytu s přesně vyváženým pH 7. Zároveň vytvořil speciální organický polymer s názvem hexaketone tetraaminodibenzo-p-dioxin. Ten má pevnou voštinovou strukturu připomínající včelí plástev, která zůstává stabilní i po obrovském množství cyklů.

Právě tato stabilita je podle vědců klíčem k mimořádné životnosti celé technologie.

Výzkumníci spočítali, že při běžném využití v energetických sítích, kde baterie absolvuje zhruba 1,1 cyklu denně, by mohla fungovat přibližně 300 let. Samozřejmě jde o teoretický výpočet založený na laboratorních datech, nikoliv o reálně ověřený provoz po staletí.

Přesto jde o mimořádně zajímavý posun. Dlouhá životnost totiž představuje jeden z největších problémů současných velkých bateriových úložišť. Elektrárny a provozovatelé sítí potřebují systémy, které vydrží desítky let bez dramatického poklesu výkonu.