Rychlejší druhy pohonu pro vesmírné lety se lidstvo snaží objevit desítky let, ale až nyní si vědci myslí, že mají nápad, který je skutečně realizovatelný. Princip využívá laseru namířeného na malé vesmírné plavidlo či sondu, která je takovým paprskem urychlena alespoň na zlomek rychlosti světla.

V praxi by to údajně mohlo znamenat cestu na Mars za pouhých 30 minut. Nápadem se zabývá NASA i univerzity. Philip Lubin, z Kalifornské univerzity a „Santa Barbara’s Experimental Cosmology Group“, sdělil světu tento nápad minulý rok. Samotná NASA jeho nápad nyní rozebírá v následujícím videu na kanále NASA 360 pod názvem Going Interstellar (v překladu „Ke hvězdám“).

 „100kg robotické vozítko bychom mohli dostat na Mars v rámci několika dní,“ řekl Lubin na videu, než zmínil další potenciální destinace. „25 světelných let od Země se nachází několik exoplanet a dalších zajímavých míst pro zkoumání, která by mohla být obyvatelná. Na výběr je spousta cílů, nejbližší je z hvězdných systémů Alpha Centauri, která je pouhé 4,35 světelné roky daleko.“

 Jak laserový pohon funguje?

Za využití silného metrového laserového paprsku o síle desítek GW, namířeném na tenkou plochu ve stylu waferu, do níž se "opře", může podle výpočtů dojít ke zrychlení až na čtvrtinu rychlosti světla během pouhých 10 minut. K vytvoření paprsku by mohly pomoci satelity projektu DE-STAR (Directed Energy System for Targeting of Asteroids and ExplorRation), jejichž cílem je mj. ochránit v budoucnu planetu před asteroidy právě pomocí silného laserového paprsku, čímž dojde k prudkému zahřátí části povrchu tělesa a odklonění od původní trajektorie.

Podobná plavidla by musela být nejprve vynesena na oběžnou dráhu a teprve poté ve vakuu "roztlačena" paprskem. Vidina 26 % rychlosti světla, tedy nějakých 77 946 039,1 m/s, zní až neuvěřitelně. „Znamenalo by to, že vzdálenosti 1 AU (astronomická jednotka - značící střední vzdálenost Země od Slunce) dosáhneme za půl hodiny a takový Voyager 1 doženeme za 3 dny. 1 000 AU pak zvládneme za 12 dní a ke zmíněné Alpha Centauri bychom takto dorazili asi za 15 let,“ zmiňuje Lubin.

Co je na tom všem zajímavější je fakt, že teoreticky máme vše potřebné již k dispozici. Zatímco sci-fi typu warp pohon jsou v nedohlednu, energetických laserových pulsů můžeme využít ihned. Bohužel, vše má své ale - v tuto chvíli na projektu totiž nikdo aktivně nepracuje a čeká se, až se jej chopí některá z firem. Do té doby je třeba alespoň teoreticky vyřešit druhý problém - když chceme zrychlit, musíme umět i zastavit. Řešením by mohl být opět třeba laser přidělaný na druhé straně vesmírného plavidla.

Bude zajímavé sledovat, kam se projekt posune a zda se v brzké době někomu podaří zrealizovat. Myšlenka, že alespoň malá vesmírná plavidla a sondy budeme moci poslat kamkoliv v naší soustavě v řádu desítek minut je úchvatná...