CDR.cz - Vybráno z IT

Naše planeta svítí jako maják: Vědci odhalili, jak jsme viditelní pro „emzáky“

Zdroj: Shutterstock

Lidstvo vysílá do vesmíru nepřetržitý proud signálů – od vědeckých sond do hlubokého vesmíru až po komunikaci s dalekohledy. Nová studie NASA a Penn State ukazuje, kde a kdy by nás mohly mimozemské civilizace zachytit. Co to znamená pro pátrání po inteligentním životě a proč jsou naše signály nápadnější, než si myslíme?

Ať si to uvědomujeme nebo ne, naše planeta neustále vysílá do kosmu informace o naší existenci. Nejde jen o televizní a rozhlasové vysílání, ale především o komunikaci s hlubokým vesmírem – signály, kterými řídíme sondy, dalekohledy a výzkumné moduly.

Podle nové studie týmu z Penn State University a NASA Jet Propulsion Laboratory by právě tyto signály mohly být nejsnáze detekovatelné pro případné mimozemské civilizace. Výzkumníci analyzovali data z NASA Deep Space Network (DSN) – systému masivních antén, které udržují kontakt s našimi sondami. A výsledky jsou překvapivé: Naše signály jsou mnohem viditelnější, než jsme si mysleli.

Deep Space Network: naše nejhlasitější vysílačka

NASA provozuje Deep Space Network, síť obřích antén rozmístěných v Kalifornii, Španělsku a Austrálii. Tento systém je zodpovědný za veškerou komunikaci se sondami mířícími do hlubin Sluneční soustavy i mimo ni – od Mars Roverů až po sondu New Horizons, která už opustila hranice našeho systému.

Podle studie je DSN zdrojem nejintenzivnějších a nejkonzistentnějších signálů, které Země vysílá. Tyto signály jsou tak silné, že je v principu možné, aby je zachytily i technologicky vyspělé civilizace u vzdálených hvězd, pokud by byly ve správném místě v pravý čas.

Co je zajímavé, vědci zjistili, že Mars – náš nejbližší „druhý domov“ – hraje v této viditelnosti klíčovou roli. Komunikace mezi Zemí a sondami na Marsu se často odehrává pod úhlem, který vytváří „spillover efekt“: Část signálu se jednoduše „rozlije“ do vesmíru. Pokud by na trase mezi námi a Marsem byla planeta s mimozemským dalekohledem, teoreticky by mohla naše signály zachytit.

Jak by nás mohli mimozemšťané najít

Hlavní autor studie, astronom Pinchen Fan, vysvětluje, že naše vysílání má jasně měřitelné vzorce:

•     časové okno, kdy jsou naše přenosy nejsilnější,

•     směr vysílání, který odpovídá aktuální poloze sond a dalekohledů.

Pokud by tedy mimozemské civilizace hledaly důkazy o životě, mají nejlepší šanci právě tehdy, když jsme v určitém planetárním „zarovnání“. Jinými slovy, jestliže se Země, Mars a vzdálená planeta dostanou do jedné přímky, naše signály by mohly být zachyceny s mnohem vyšší pravděpodobností.

A tahle informace neplatí jen jedním směrem. Stejný princip můžeme využít i my při hledání tzv. technosignatur – umělých signálů, které by mohly pocházet od inteligentních civilizací jinde ve vesmíru.

SETI a hledání technosignatur

Projekt SETI (Search for Extraterrestrial Intelligence) už desítky let pátrá po známkách inteligentního života. Dlouho šlo hlavně o hledání náhodných rádiových pulzů, ale díky této nové studii se strategie mění.

Zdroj: Shutterstock

Vědci nyní doporučují soustředit se na hvězdné systémy, kde by mohlo docházet k podobným geometrickým „zarovnáním“ planet. Pokud i mimozemšťané provozují něco jako vlastní „Deep Space Network“, jejich signály by mohly „unikat“ stejným způsobem jako ty naše.

Podle studie je tak klíčové sledovat exoplanety v systémech, kde by mohlo dojít k častým přímkám mezi jejich planetami a naší Sluneční soustavou. To výrazně zvyšuje šance zachytit signály, které by jinak zanikly v šumu vesmíru.

Budoucnost komunikace a nové technologie

NASA i další agentury dnes testují nové metody přenosu dat. Kromě klasického rádiového vysílání probíhají experimenty s laserovou komunikací, která umožňuje přenášet obrovské objemy dat rychleji a bezpečněji.

Problém je, že laserové paprsky mají mnohem menší „rozptyl“ než radiové vlny. To znamená, že zatímco dnešní rádiové přenosy působí v kosmickém měřítku skoro jako „maják“, budoucí technologie mohou být paradoxně mnohem méně viditelné pro potenciální mimozemšťany.

Na druhou stranu se právě díky této studii můžeme lépe rozhodnout, kdy a kam sami nasměrovat naše teleskopy. Místo náhodného pročesávání vesmíru se můžeme zaměřit na konkrétní oblasti, kde máme reálnou šanci na úspěch.