Nedávno však byl objeven úžasný potenciál světelné stimulace. Nazývá se také buněčná virtuální reality. Pokud veškeré testy dopadnou dobře, znamenalo by to veskrze, že se matrix stává skutečností. Třetí strana by mohla řídit vaši mysl, motoriku, smysly, paměť, aj. 

"Vědci použili drobné optické vlákno působící modrým laserem, díky kterému zvířata napínají různé svaly nebo šlachy..." - neurolog z MIT. 

Až do nedávna se nikdo o tento obor příliš nezajímal, ale v roce 2013 získal výzkum příspěvek ve výši 300 milionů dolarů, což přilákalo i pozornost veřejnosti.

Celý princip funguje tak, že jsou během těhotenství dopraveny do těla opsiny, neboli světlocitlivé proteiny získávané z rostlin, které se postupně mohou objevit v očních, kožních či mozkových buňkách. Vzhledem k jejich citlivosti na světlo mohou být ovlivňovány světelnými impulzy o různých vlnových délkách. 

Jako když kytky vstávají

Tuto vlastnost kytek dobře zná jistě každý. Je to například otevírání a zavírání květů, natáčení květů za sluncem, aj. Tento protein může mít dva stavy, uvolnění a stah. Dále by se princip dal příbližit chování netopýra, který když je vystaven slunečnímu záření, stáhne se do temna.

Když má tedy myš tento protein v sobě a přijde do styku se světlem, celý sval se stáhne, čímž je vynoležen pohyb a zároveň například krok. Zde proto pomocí jednoduchých krátkých světelných výbojů mířených přímo do potřebné oblasti mozku dochází k naprostému ovládnutí zvířete.

Otázkou je pak následná délka, intenzita, doba a jiné fyzikální veličiny. Je logické, že při různých intenzitách se bude daný protein chovat jinak. Vědci se snaží zjisitit, zda panuje mezi těmito veličinami přímá úměrnost (zda při zvyšující se intenzitě světla se také zvyšuje intenzita odesílaného signálu z mozku myši) a jaké další vztahové definice zde platí.  

Již nyní jsou rozpracované studie, které zi vzaly za cíl zkoumat neuronovou síť v mozku. Chtějí při tom přijít na určitý algoritmus, opakující se vzory, které by pak mohly následně využít. 

Domácí mazlíček na dálkové ovládání

Teoreticky bychom se v budoucnu mohli dočkat i bezdrátové varianty. Za předpokladu, že by myš (nebo v budocnu např. pes či kočka) měla na zádech "batůžek" s bluetooth přijímačem, akumulátorem a generátorem světelného paprsku, byli byste schopni svého mazlíčka řídit jako robota na dálkové ovládání přímo z mobilního telefonu.

V případě, že by se taková verze stala skutečností, je pravděpodobné, že o technologii může projevit zájem i armáda pro své cvičené psy. V kombinaci s inteligentními tvory, jako je právě pes s výbornými čichovými vlastnostmi, kterého však můžete řídit na dálkové ovládání, se dostáváme již do vědeckofantastické dimenze.

Další potenciál pro využití jistě bude mít i medicína. Za předpokladu, že tento vývoj bude pokračovat, se můžeme dočkat doby, kdy v případě vážné nemoci budou do krve vyslány proteiny a na základě responzivity bude pak následně možné odhadnout a diagnostikovat, co konkrétně se v daném organismu odehrává.