Problém s osídlením Měsíce byl ale vždy v zásobování případných obyvatel. Ti budou potřebovat hlavně vodu, kyslík a stravu. Proto vědci bádali a zjistili, že na povrchu Měsíce je led, ze kterého již není problém těžit vodu. Nyní to ale vypadá, že vody je na Měsíci daleko více, než se vůbec předpokládalo.

Zdroj: Shutterstock

Část sondy Čandraján-2 totiž úspěšně provádí průzkum z oběžné dráhy, což je díky osmi vědeckým přístrojům na palubě možné. Z nich dva jsou zdokonalené verze přístrojů z předchozí sondy Čandraján-1 a obsahují také kamery s vysokým rozlišením. Na oběžné dráze Měsíce ale není jen Čandraján-2, ale také sonda LRO od NASA.

Výzkumu týkajícího se množství ledu na Měsíci se ujali vědci ze Space Applications Center (SAC)/ISRO ve spolupráci s dalšími institucemi. Vrtání za účelem odběru vzorků nebo využití ledu je důležité pro budoucí mise a lidskou přítomnost na Měsíci. Studie také ukazuje, že rozsah vodního ledu na severním pólu je dvakrát větší než na jižním. To vede k otázce, proč je takový zájem o jižní pól, když byly nalezeny stopy ledu i na severním pólu.

Z minulosti však existuje hypotéza, že jižní pól by mohl být místem věčného světla. Dalším důvodem může být, že jižní oblast byla méně prozkoumána než severní. Ačkoli jižní oblast Měsíce byla lépe mapována, než bylo předpokládáno, zůstává stále zajímavým průzkumným cílem. Přestože neexistuje jednoznačný důkaz, že je lepším cílem než severní pól. Nová data a poznatky naznačují, že rozdíl mezi nimi není tak zásadní, jak se dříve myslelo.

Pokud jde o původ podpovrchového ledu na Měsíci, studie potvrzuje hypotézu, že primárním zdrojem ledu jsou procesy vulkanické aktivity v minulosti. Výsledky ukazují, že distribuce vodního ledu na Měsíci je pravděpodobně spojena s vulkanickými procesy a impaktními krátery. Přesné znalosti o distribuci a hloubce výskytu ledu jsou klíčové pro plánování budoucích misí na Měsíc.