Na mezinárodní vesmírné konferenci v říjnu oznámil zástupce NASA Alvin Drew událost, která by ještě před pár lety zněla neuvěřitelně: Čína kontaktovala NASA, aby společně předešly nebezpečnému přiblížení satelitů. Nabídla, že svůj satelit přemístí, zatímco NASA udrží kurz.

Doposud to bývalo přesně naopak. V případech, kdy hrozilo přiblížení s čínskými objekty, americká agentura byla ta, kdo informoval a prováděl manévr. Tentokrát se role obrátily, a to je v kontextu současných mezinárodních vztahů něco, co málokdo očekával.

Událost je malým, ale významným symbolem. Ukazuje, že i v době napjatých vztahů mezi oběma mocnostmi je možné, aby zodpovědnost a zdravý rozum převážily nad rivalitou.

Zdroj: Shutterstock

Přeplněná oběžná dráha jako nová realita

Nízkozemské dráhy se stávají přelidněným prostorem. Každý měsíc přibývají stovky nových satelitů - ať už jde o americkou síť Starlink, čínské projekty Guowang či Thousand Sails, nebo o komerční družice soukromých firem.

Čím více objektů kolem Země krouží, tím větší je riziko kolizí. A každá srážka ve vesmíru může vytvořit tisíce úlomků, které se stanou novou hrozbou pro všechny. Proto se v posledních letech objevují výzvy k mezinárodní spolupráci na řízení tzv. kosmického provozu.

Čína tento krok učinila zjevně z pragmatických důvodů. Sama v roce 2022 zařadila „odstraňování vesmírného odpadu“ mezi hlavní priority svého vesmírného programu. Tímto gestem dala najevo, že její systém sledování a vyhodnocování drah dosáhl úrovně, srovnatelné s nejvyspělejšími státy.

Vesmír jako společné území

Tento incident otevírá debatu o tom, jak by měl vypadat budoucí systém mezinárodní kontroly vesmírného provozu. Zatímco moře i vzdušný prostor mají své dohody a pravidla, kosmos zůstává do značné míry neregulovaným prostorem.

Odborníci dlouhodobě upozorňují, že bez jednotného řízení hrozí řetězové reakce, které by mohly znemožnit používání některých oběžných drah. I drobná srážka mezi dvěma satelity může uvolnit tisíce úlomků, které pak ohrožují další zařízení - fenomén známý jako Kesslerův syndrom.

Čína i USA nyní stojí před otázkou, zda budou dál soupeřit o každou orbitu, nebo dokážou vytvořit společný rámec, který zajistí dlouhodobou udržitelnost kosmického prostoru.

To, co začalo jako technická výměna mezi dvěma kontrolními centry, může být první vlaštovkou nové éry. Poprvé se Čína rozhodla nejen sledovat, ale i jednat - nabídnout úhybný manévr ve prospěch bezpečnosti.