CDR.cz - Vybráno z IT

Sto let záhady: Vědci konečně rozluštili tajemství nejzářivější dvojhvězdy

Zdroj: Shutterstock

Dvojhvězda V Sagittae se podle astronomů blíží k dramatickému finále. Bílý trpaslík v tomto systému hltá svého většího partnera takovým tempem, že jednou vyústí v supernovu, jejíž záře bude zřetelná i ve dne - a to přesto, že se nachází deset tisíc světelných let od Země.

Na první pohled jde o nenápadný hvězdný systém, přesto si získal pozornost astronomů z celého světa. V Sagittae, dvojhvězda vzdálená přibližně 10 000 světelných let, se ukázala jako dosud nejjasnější svého druhu. A důvod? Jeden z partnerů, bílý trpaslík, požírá svou větší hvězdnou družku rychlostí, která nemá obdoby.

Bílý trpaslík je pozůstatek hvězdy, která již vyčerpala své palivo a zhroucením se proměnila v kompaktní objekt. Přesto dokáže díky gravitaci vysávat hmotu ze svého souseda. Každých 12,3 hodiny obě hvězdy obíhají kolem sebe v těsném gravitačním sevření a při každém takovém „tanci“ se dostávají blíž a blíž. Tento proces už dnes způsobuje, že V Sagittae září s neobvyklou intenzitou.

Mezinárodní tým vědců vedený dr. Pasi Hakalou z Univerzity v Turku, ve spolupráci s dr. Pablem Rodríguezem Gilem z Kanárského astrofyzikálního institutu a profesorem Philem Charlesem z Univerzity v Southamptonu, oznámil, že jejich výzkum objasnil záhadu známou více než sto let. Už od roku 1902 si totiž astronomové lámali hlavu, proč tento systém svítí tak oslnivě.

Zdroj: Shutterstock

Podle nové studie, publikované v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, je odpovědí právě „kosmický kanibalismus“. Bílý trpaslík na povrchu spalující hmotu svého partnera vytváří doslova termonukleární ohňostroj. Výsledkem je obrovská zářivost, která činí z dvojhvězdy jakýsi maják na obloze.

Pozorování provedená pomocí Very Large Telescope Evropské jižní observatoře v Chile odhalila i další překvapení – kolem hvězd se nachází obří prstenec plynu. Ten vzniká proto, že trpaslík nedokáže pohltit veškerou hmotu, kterou z větší hvězdy přitahuje. Část tak uniká do prostoru a vytváří zářící halo.

„Tento plyn nám poskytuje klíčovou stopu, jak hvězdy žijí a jak končí jejich životy,“ vysvětluje dr. Hakala. Právě přebytek hmoty a extrémní jas naznačují, že systém se rychle blíží k osudovému konci.

Astronomové se shodují, že v následujících desetiletích může V Sagittae zažít menší výbuchy – tzv. novy, kdy se na povrchu trpaslíka náhle uvolní nahromaděná energie. Nakonec ale oba objekty splynou a dojde k supernově. Podle odhadů bude tato exploze natolik jasná, že ji lidé spatří pouhým okem i ve dne.

Tagy: 
Zdroje: