Nissan není rozhodně jediným, o kom se v souvislosti se samořídícími auty mluví. Asi nejznámější je v tomto ohledu Google, který jako první se svým projektem získal větší pozornost médií již v roce 2010. Přestože by to ale od téhle japonské automobilky asi málokdo čekal, Nissan je jedním z těch, kdo k samořídícím autům mají co říci. Během tohoto týdne ukázal šéf společnosti Carlos Ghosn na elektronické show CEATEC v Japonsku první samořídící automobil ze svých dílen.

Pravda, šlo pouze o test v kontrolovaných podmínkách, žádné ježdění za ostrého provozu, jaké již za sebou má Google. Rychlosti, při kterých se automobil od Nissanu dokázal sám ovládat, zatím také nejsou nijak ohromující. Šlo o pouhých 20 km/h. Přesto jde pro společnost o velký úspěch. Carlos Ghosn sebevědomě prohlašuje, že by automobily mohly být plně připraveny do roku 2020.

K tématu: 

• Google dokončuje "samořídící" automobil, kdo bude viníkem případné nehody?
• Inteligentní auto Googlu a robo-taxislužba v jednom: Evoluce či rovnou revoluce v dopravě?

"Dopracujeme se tam dřív, než si myslíme," řekl Ghosn. "To, co bude chybět, je spolehlivost systému. […] 2020 je podle mého názoru nejzazší termín, budeme totiž pod velkým tlakem konkurence. Už teď je na nás velký tlak, abychom byli první, kdo auta přivede na trh."

Test společnost předvedla na elektrickém vozu Nissan Leaf. Ten navigoval díky pěti zabudovaným kamerám, několika senzorům a sérii procesrů, které signály ze zařízení vyhodnocovaly.

Kromě Nissanu na samořídících autech pracuje například i Mercedes-Benz. Ten svůj speciální výzkumný model S500 Intelligent Drive představil v září ve Frankfurtu, měsíc po tom, co vůz dokázal bez lidského zásahu ujet 103 kilometrů. Zajímavostí je, že šlo o stejnou trasu, po které v roce 1888 jelo první auto pro pasažéry, také z dílny automobilky Benz.

Autonomní automobily, jak se také někdy samořízení nazývá, jsou zatím v té první z celkem tří fází svého vývoje. Třetí fáze, -vozy, které by se ovládaly zcela samy bez nutnosti vůbec mít řidiče, je prozatím stále sci-fi. Ne tak ale auta, která již celou řadu úkolů zvládají samostatně a spadají do nejnižší kategorie automatizace. Taková již běžně existují. Jako příklad může posloužit automatické udržování vozu uprostřed jízdního pruhu, či automatické následování vozu před sebou.

Střední kategorie, která by mohla být po technologické stránce připravena do roku 2020, se neobejde zcela bez řidiče, ten ale má pouze jistící funkci. Měl by sice být neustále připraven převzít řízení, v zásadě by to ale nemělo být třeba.

Autonomní řízení ovšem nestojí jen před technologickými výzvami. Bude také třeba přesvědčit veřejnost, aby takovým vozům začala věřit. Ani to ale nebude to nejtěžší. Vždy se totiž najde dost inovativních odvážlivců, kteří si na jakoukoliv novou technologii troufnou, nezávisle na tom, jak moc je šílená. 

Vůbec největší překážkou proto pravděpodobně bude právní stránka věci a nechuť států autonomní auta připustit. Takové vozy budou muset být povoleny zákonem, což je v současnosti hudbou budoucnosti. Momentálně jsou samořídící vozy povoleny jen ve třech z padesátky států USA, a to pouze k testovacím účelům.