Jedním z působivých POC (proof of concept) projektů kolem Oculusu se tak stalo demo Disunion. Uživatel se v jeho rámci stal jednou ze stovek obětí mnohem známějšího a krutějšího nástroje, než je připravovaný Oculus, francouzské Guillotiny. Nejpůsobivějším samozřejmě demo bylo v případě, že oběť před jeho spuštěním netušila, co ji čeká. Díky schopnosti Riftu svého uživatele vtáhnout ale nezůstalo bez efektu ani u těch, kdo tušili, do čeho jdou. Představte si to sami: nacházíte se na vyvýšené dřevěné platformě, pod vámi hlučí krvežíznivý dav, ohlédnete se nahoru přes rameno a bum - čekající ostří se nemilosrdně vydá naproti vašemu obnaženému krku. Poslední, co ještě vnímáte, je několik vteřin kutálení... Pokud tvrdíte, že tohle by s vámi ani nehnulo, je to jen proto, že jste si to ještě nezkusili. ;)

Možnosti Riftu pro hry jsou prostě neskutečné. Představa hororových her vytvořených pro Oculus nabývá po zmínění předchozího dema zcela nového rozměru. V téhle souvislosti stojí za zmínku, že kromě Team Fortress 2 se od Valve oficiálního portu na Oculus Rift dočkal i dnes již legendární Half Life 2. To zajímavější ale samozřejmě přijde až se hrami, které budou pro Oculus přímo vytvořené. Důvod je jednoduchý, převádět na takovéhle zařízení již existující hru je stejné, jako převádět běžný film na 3D. Výsledky prostě ani při nejlepší vůli nejsou nijak oslnivé, a tomu, co lze vytvořit, pokud na 3D myslíte již od začátku, a dáte si záležet, se nikdy vyrovnat nemohou. Pro důkaz není třeba chodit daleko, stačí si prostě srovnat Avatara s jakýmkoliv filmem, který byl na 3D portován až dodatečně.

Mohlo by vás zajímat: Virtuální realita Atlas u vás doma. Zahráli byste si?

Jednou z her, u které tvůrci na Oculus Rift myslí už od začátku, by se mohlo stát i Among the Sleep. Simulace života dvouletého dítěte, a to včetně rozměrů okolí, které je pro malého človíčka v tomto věku skutečně děsivě veliké, si podle tvůrců hry o přizpůsobení Riftu přímo říkala.

Ještě inovativnějším a zajímavějším je potom řešení, se kterým pro zcela základní pohyb typu chození a běhaní přišla společnost Virtuix. Její podstavec Omni by časem měl umožnit, aby se hráč ve hře nejen přirozenými pohyby svého těla mohl rozhlížet a mířit, ale aby stejným způsobem mohl také chodit.

Psali jsme dříve: Virtuix Omni VR - konzole s virtuální realitou aneb hrajeme celým svým tělem

Prozatím ale Omni není zdaleka hotový. Poslední zprávy o podstavci uvádí, že je na něm v současném testovacím režimu možný jen prostý pohyb kupředu, a to ne pomocí nějaké nové speciální technologie, ale díky využití Kinectu. 

Cílem je ale samozřejmě mnohem víc a současná podoba je jen pracovním modelem, který s finálním produktem zatím má společný pouze tvar. Omni chce umožnit ovládání směru a to libovolně kolem dokola ve spektru celých 360 stupňů, stejně jako ovládání rychlosti, od velmi pomalého plížení až po regulérní běh.

Současný Omni možná není víc než jen dřevěný model, kterému prozatím chybí senzory a magnety, plánované pro finální produkt, i z něj je ale vidět, jak bude přístroj fungovat. Abychom se zbytečně dlouze nevěnovali popisu, ze kterého by stejně zdaleka vše nebylo srozumitelné, pojďme si raději nejdříve pustit další video od The Verge, které Omni před několika týdny testovalo.

Zařízení obsahuje kruhový podstavec s pozvolna se zešikmujícími okraji, přípomínající nejvíc ze všeho malý kráter něco přes metr v průměru. Nad tímto podstavcem se ve výšce pasu dospělého člověka nachází kruh, do něhož se uživatel navleče i se speciálním, k tomuto účelu vytvořeným sedákem. 

Kruh má dva hlavní účely. Předně, drží uživatele nad prostředkem podstavce určeného k simulaci chození a běhu. Zadruhé, oblečený sedák během hraní uživatele nadlehčuje, aby nohy po nakloněné podložce lépe klouzaly. Až bude Omni hotový, budou v podstavci zabudované senzory a magnety, které budou sledovat speciální zařízení připevněné na botách uživatele, čímž bude zajištěno snímání pohybu.

Stejně jako Oculus, i Virtuix Omni se vydalo cestou Kickstarteru. Zde jeho kampaň nastřádala hezkých 1,1 milionu dolarů, ačkoliv jako minimální cíl si stanovila pouhých 150 tisíc. Přístroj by měl, až během příštího roku dorazí na trh ve své finální verzi, stát kolem 500 až 600 dolarů. Jako set s Oculusem by se pak pohodlně měla kombinace obou technologií vejít do tisíce dolarů, ceny, která dalece předčí ostatní spotřebitelské technologie zaměřené na virtuální realitu.

Omni přitom ale rozhodně není určeno jen jako doplněk k Oculusu, ba naopak. Podstavec lze využít i samostatně a oproti Oculusu má jednu zásadní výhodu. Zatímco totiž pro virtuální headset je třeba hry upravit, protože nejenže do nich informace vysílá, ale i je z nich přijímá, Omni slouží, podobně jako třeba klávesnice nebo myš, jako pouhý nástroj pro odesílání informací. Když se uživatelův pohyb na podstavci převede ve stejné informace, které by jinak odesílal klávesami W, S, A, D a Shift, je možné přes Omni ovládat libovolnou hru bez toho, aby ji bylo třeba jakkoliv přizpůsobovat.

Ačkoliv v komerční sféře bude velmi pravděpodobně hlavním využitím Oculusu a souvisejících technologií hraní, potenciál virtuální reality se zdaleka na hry neomezuje. Virtuální realita by mohla být neocenitelným pomocníkem v celé řadě situací, které přináší i běžný každodenní život. 

Jako první se přímo nabízí virtuální výcvik pro profese typu chirurgů, jejichž příslušníci si nyní nabyté vědomosti nemohou ozkoušet jinak, než naostro přímo při operaci, kdy často rovnou jde o něčí život či zdraví. Možnosti se ale samozřejmě neomezují jen na doktory. Stejně jako dnes fungují nejrůznější letecké simulátory pro piloty, může virtuální realita umožnit učení bez rizika i pro další profese.

Se zajímavým využitím Oculusu již přišel také doktor Albert Rizzo, výzkumník na speciálním institutu při Kalifornské univerzitě. Ten se díky své známosti s Luckeym stal jedním z prvních, kdo prototyp Oculusu dostali, a ihned pro něj našel využití v oboru, kterému se věnuje, jímž není nic jiného, než léčení psychických poruch a závislostí za využití virtuální reality. Tento způsob pomoci duševně nemocným pacientům již v malém měřítku funguje v současnosti, trpí ale jedním zásadním nedostatkem. Kvůli nedokonalosti nynější virtuální reality nedosahuje výsledků, jakých by s pokročilejšími technologiemi dosahovat mohl.

Rizzo je tvůrcem programu Virtual Iraq, který se používá napříč celými Spojenými státy, aby ulevil veteránům z válek z Blízkého východu od posttraumatického stresového syndromu, kterým velká část vojáků po návratu domů trpí. Hlavním léčebným prvkem virtuální reality je, že vytvoří stejné podmínky, za kterých se u dotyčného trauma vytvořilo, ale pouze virtuální, tedy ve zcela bezpečném prostředí. Léčený se poté prostřednictvím této virtuální reality se svým traumatem postupně vyrovnává, čímž se také snižují nežádoucí vnější i vnitřní projevy syndromu.

Je zřejmé, že čím bude předložená virtuální realita věrnější skutečnosti, tím efektivnější budou i výsledky virtuální terapie. Právě to je hlavní důvod, proč Rizzo věří, že se v jeho oboru Oculus dokáže výjimečně dobře uplatnit. Tím druhým důvodem je, že i přes menší věrohodnost virtuální reality dosahují současné programy virtuální terapie daleko vyšších nákladů, než činí několik stovek dolarů vynaložených na nový virtuální headset.

Oculus Rift má prostě budoucnost před sebou a čím déle se o něm hovoří, tím více lidí o tom dokázal přesvědčit. Naděje přitom vzbudil nejen v hráčích a novinářích, tedy amatérech, ale, což je důležité, i mezi finančními profesionály. Investoři totiž do společnosti Oculus Rift VR vložili v polovině června 16 milionů dolarů. 

Jako se Oculus Rift líbí vám? Je budoucností virtuální reality?