První vesmírný závod ve 20. století byl o tom, kdo dřív vztyčí vlajku a udělá první kroky na Měsíci. Dnes se hraje jiná hra – kdo tam dokáže vybudovat funkční infrastrukturu. A v jejím středu stojí energie. Čína oznámila, že chce mít jadernou elektrárnu na Měsíci do roku 2035. NASA reagovala vlastním plánem: do roku 2030 spustit americký měsíční reaktor.

Na Měsíci panují extrémní podmínky – střídají se čtrnáctidenní období světla a tmy, některé krátery nikdy nevidí slunce. V takových místech je solární energie nespolehlivá nebo nemožná. Malý jaderný reaktor by mohl dodávat nepřetržitý výkon po celé dekády, napájet obytné moduly, těžební zařízení, 3D tiskárny i systémy podpory života.

Co na to mezinárodní právo

Může si vůbec nějaký stát „postavit elektrárnu“ na Měsíci? Odpověď zní ano – pokud dodrží pravidla. Klíčový je Smlouva o vesmíru z roku 1967, kterou podepsaly všechny hlavní kosmické mocnosti. Zakazuje vyhlašování územních nároků, ale umožňuje budovat zařízení pro mírové účely. Článek IX ukládá státům povinnost jednat s „náležitým ohledem“ na zájmy ostatních a informovat o činnostech, které by je mohly ovlivnit.

Zdroj: Shutterstock

Infrastruktura jako forma vlivu

Kdo první vybuduje funkční zařízení, ten si nepřímo určí prostor, kde budou muset ostatní operovat. Nejde o formální vlastnictví, ale o praktické omezení – například okolí jaderného reaktoru bude muset být z bezpečnostních důvodů chráněno. V citlivých oblastech, jako je jižní pól Měsíce s ledem v trvale zastíněných kráterech, to může znamenat strategickou výhodu pro těžbu a vědecký výzkum.

Přítomnost jaderného zdroje na Měsíci vyvolává obavy z možného úniku radiace nebo poruchy. OSN proto už v roce 1992 přijala zásady pro používání jaderných zdrojů ve vesmíru, které zdůrazňují bezpečnost, transparentnost a konzultace s ostatními státy. Historie ukazuje, že jaderné technologie už desítky let úspěšně pohánějí sondy, družice a rovery – a pokud se dodrží přísné protokoly, rizika lze minimalizovat.

Klíč k trvalé přítomnosti člověka mimo Zemi

Jaderná energetika na Měsíci není jen otázkou prestiže. Je to technologický krok k tomu, aby se lidé mohli usadit nejen na Měsíci, ale i na Marsu, kde jsou solární podmínky ještě horší. NASA i Ministerstvo energetiky USA už léta vyvíjejí malé reaktory schopné bezpečně fungovat v odlehlých a náročných prostředích.

Budoucnost Měsíce neurčí počet vlajek, ale to, kdo a jakou infrastrukturu dokáže vybudovat. Jaderný reaktor může být klíčem k dlouhodobé lidské přítomnosti ve vesmíru, ale jeho výstavba musí probíhat transparentně a v souladu s mezinárodními pravidly. Pokud se podaří spojit technologický pokrok s odpovědným přístupem, může být tento krok začátkem nové éry spolupráce – a ne konfliktu – na našem nejbližším vesmírném sousedovi.