Výjimečné případy zachovalých mozků

Vědci z Oxfordské univerzity nedávno publikovali studii, ve které zmapovali přes 4 400 případů zachovalých mozků, z nichž některé byly staré až 12 000 let. Tyto nálezy pocházely z hrobů, masových pohřebišť, ale i z vraků lodí. Například v roce 2008 byla objevena lebka muže z Heslingtonu v Anglii, která obsahovala zmenšený, ale zachovalý mozek, přestože všechny ostatní měkké tkáně dávno zmizely.

Klíčem k zachování těchto mozků je proces známý jako nesprávné skládání proteinů. Tento jev, spojený s neurodegenerativními chorobami jako Alzheimerova či Parkinsonova nemoc, vede ke shlukování proteinů. Paradoxně právě tato patologická vlastnost umožňuje jejich uchování po dlouhou dobu i po smrti.

Jak funguje proces konzervace?

Většina lidských tkání se po smrti rozkládá díky mikroorganismům a enzymům. Mozky jsou však tvořeny unikátní směsí vody (80 %), proteinů a lipidů, což je činí náchylnými k procesům, jako je molekulární křížové propojení. Tato chemická reakce vytváří stabilní strukturu, která odolává rozkladu. Tento jev může být katalyzován přítomností kovů, zejména železa, které urychluje proces vytváření silných molekulárních vazeb.

Výzkumy ukázaly, že zachované mozky obsahují vysoké koncentrace specifických proteinů, například myelinového základního proteinu, který tvoří ochrannou vrstvu kolem nervových vláken. Tyto proteiny se ve starověkých mozcích vážou do stabilních agregátů, což jim umožňuje přežít tisíciletí.

Paralely mezi zachováním mozku a neurodegenerací

Podobnosti mezi procesem uchování mozku a neurodegenerativními nemocemi jsou fascinující. V obou případech se proteiny nesprávně skládají a tvoří odolné agregáty. Tato „chybná stabilita“ je klíčem k uchování tkáně. Biolog Vladimir Uversky, který zkoumal data z heslingtonského mozku, zjistil, že nejvíce zachované proteiny jsou ty s vysokou úrovní strukturní neuspořádanosti, což jim umožňuje přizpůsobit se různým podmínkám.

Zdroj: Shutterstock

Proč mozky odolávají lépe než jiné tkáně?

Na rozdíl od jiných měkkých tkání, jako je svalstvo nebo tuk, nemají mozky dostatek triglyceridových tuků, které by se mohly přeměnit na tzv. „hrobový vosk“. Jejich chemické složení je však ideální pro tvorbu odolných polymerů. Tato vlastnost činí mozek paradoxně nejčastěji konzervovanou měkkou tkání.

Navíc mnoho z těchto zachovalých mozků pochází z míst spojených s utrpením, jako jsou masové hroby nebo oblasti násilných úmrtí. Někteří vědci spekulují, že stres a oxidativní poškození během života mohou spustit molekulární procesy, které pokračují i po smrti, a přispívají tak k jejich uchování.

Perspektivy dalšího výzkumu

Studium těchto prastarých mozků nabízí nejen pohled do minulosti, ale také nové možnosti pro výzkum stárnutí a neurodegenerativních nemocí. Molekulární procesy, které probíhají po smrti, mohou reflektovat mechanismy spojené s přirozeným stárnutím a degenerací mozku během života.