Budoucnost pěchoty leží v energozbrojích, protože na bojišti budoucnosti se bude vyskytovat plno robotických bojových prostředků. Budou to robotická kolová a pásová vozidla, mechové nebo třeba humanoidní roboti. Aby vůbec obyčejný voják dokázal držet s těmito stroji krok, tak bude potřebovat energozboj, která mu vylepší situační povědomí na bojišti, zvýší sílu, rychlost a zbystří reflexy.

V Rusku na jedné takové energozbroji pracuje společnost Rostec a má se jednat o třetí generaci armádní soupravy Ratnik. Nová zbroj má být vybavena aktivním exoskeletem poháněným baterií a adaptivním kamuflážním systémem. Aktivní exoskelet v Ratniku-3 má vylepšit fyzické schopnosti vojáka, takže ten bude moci např. přesně střílet z kulometu jen jednou rukou. Exoskelet dále zajistí to, že vojáci se budou moci rychle přesouvat na větší vzdálenosti bez toho, aby se příliš vyčerpali a unesou i větší množství bojového vybavení a výstroje.

Novinkou je pak adaptivní kamuflážní systém, který umožní energozbroji měnit barvu podle prostředí, ve kterém se voják právě nachází. Voják tak doslova splyne s okolím jako chameleon. Nebude záležet na tom jestli bude právě v poušti, arktické oblasti nebo v lese či městě. Energozbroj se přizpůsobí svým maskovacím vzorem.

Test Ratniku v odolnosti proti šrapnelům a jeho ohnivzdornosti

Ratnik-3 bude dále vybaven pokročilými komunikačními a senzorovými systémy. Takže voják bude moci v helmě na průhledovém displeji pozorovat informace o aktuální situaci na bojišti a zobrazí se mu tam i zaměřovací údaje z pozorovacích přístrojů. Přítomna bude i termovize a noční vidění. Monitorovací systémy v energozbroji budou monitorovat aktuální kondici vojáka a podle toho řídit mikroklima uvnitř zbroje. Zbroj má být neprůstřelná běžnou puškovou municí NATO.

Energozbroj vyvíjejí i Američani, podívejte se, jak by měla vylepšit americké vojáky

Energozbroj Ratnik-3 má být dostupná pro ruské síly od roku 2025. Vzhledem k tomu, že Rusko nedokáže vyrábět velké množství nových moderních zbraní, respektive úspěšně rozjet jejich sériovou výrobu (viz. třeba T-14 nebo Su-57), tak je vysoce nepravděpodobné, že by tyto energozbroje se nějak rychle rozšířily mezi běžné ruské vojáky. Energozbroj Ratnik-3 tak získají jen speciální jednotky specnaz.