Na Zemi to netrvalo dlouho. Jakmile se planeta trochu ochladila, začaly se dít věci, které změnily vše. Nový výzkum ukazuje, že vznik života – abiogeneze – může být rychlejší, než jsme si mysleli. A to má zásadní dopady na hledání života mimo naši planetu.

Kdy vlastně život začal?

Kdy přesně se na Zemi objevil první život, je stále předmětem debat. Jasno však začíná být v jednom: nestalo se to o miliardy let později, ale velmi brzy po vzniku planety.

Země se zformovala přibližně před 4,54 miliardy let, a už před 4,1–4,2 miliardami let existují známky života. V západní Austrálii byly nalezeny izotopy uhlíku naznačující biologický původ a v Kanadě mikroskopické struktury podobné bakteriím, datované dokonce až na 4,28 miliardy let.

LUCA: Společný prapředek všeho živého

Klíčem k porozumění těmto počátkům je hypotetický organismus známý jako LUCA (Last Universal Common Ancestor – poslední univerzální společný předek). Ten byl předkem všech známých forem života – bakterií, archeí i složitějších eukaryotických buněk. Podle nejnovějších studií mohl LUCA existovat už před 4,2 miliardami let.

To znamená, že život nemusel vznikat miliardy let – mohl začít téměř okamžitě po zformování stabilních podmínek na Zemi.

Rychlý start: David Kipping a nová analýza

Americký astronom David Kipping z Kolumbijské univerzity publikoval 17. dubna 2025 studii s názvem „Strong Evidence that Abiogenesis Is a Rapid Process on Earth Analogs“ v časopise Astrobiology (DOI: 10.1089/ast.2025.0009).

Kipping shrnuje:

„Poprvé máme silný důkaz, že abiogeneze – vznik života z neživých chemických látek – je na planetách podobných Zemi rychlý proces.“

S využitím Bayesovské analýzy spočítal poměr pravděpodobnosti ve prospěch rychlého vzniku života. Zatímco dříve byly výsledky okolo 3:1 až 9:1, nové důkazy o LUCA zvyšují tento poměr na 13:1 – což už je považováno za „silný důkaz“.

Zdroj: Shutterstock

Antropický princip: Jsme tu, protože jinak bychom nebyli

Jedním z problémů v odhadech výskytu života ve vesmíru je tzv. slabý antropický princip. Ten říká, že život pozorujeme právě proto, že vznikl – jinak bychom tu nebyli. Tím ale vzniká zkreslení. Co když to, že život začal na Zemi rychle, není normální, ale výjimečné?

Kipping reaguje právě na toto zkreslení: jeho výpočty ukazují, že i bez antropického zkreslení je rychlý vznik života objektivně pravděpodobný, pokud jsou podmínky podobné těm na Zemi.

Co to znamená pro jiné planety?

Pokud má planeta omezené okno obyvatelnosti – například u Země je to zhruba 5–6 miliard let – a vývoj inteligentního života trvá kolem 4 miliard let, musí život vzniknout velmi brzy.

Na Zemi se to zřejmě podařilo včas. Ale co na jiných planetách?

• Jsou podobné podmínky běžné?
• Vzniká tam život také rychle?
• A má vůbec šanci vyvinout se až k inteligenci, než planeta ztratí obyvatelnost?

Jedna planeta, jeden příběh

Ať už jsou výpočty jakkoliv přesné, pořád máme jen jeden datový bod – Zemi. Pokud objevíme známky života třeba na Marsu, nebo aktivní organismy pod ledem Enceladu, bude to zásadní průlom. Zatím ale hrajeme hru podle jedné zkušenosti.

Kipping si je této hranice dobře vědom:

„Naše výsledky neříkají, že je život běžný. Mohou pouze naznačovat, že pokud jsou podmínky jako na Zemi, život vzniká rychle. Otázka zůstává: jak běžné jsou tyto podmínky?“