Umělá inteligence vypozorovala, že obíháme okolo Slunce. Přijde s novými objevy?
Vědci se snaží vytvořit umělou inteligenci, která napodobuje neuronovou síť v lidském mozku, aby na základě předložených dat byla schopna vydedukovat nové fyzikální zákonitosti či upravila definice.
Myšlenku, že Slunce je středem sluneční soustavy, poprvé vyřknul Mikuláš Koperník na přelomu 15. a 16. století. K tomuto názoru dospěl pouhým pozorováním hvězdné oblohy. Dnes se již heliocentrismus považuje za doložený fakt. Koperník by mohl v tuto chvíli být šťastný, protože jeho teorii heliocentrismu potvrdila po 400 letech i umělá inteligence.
Nově vybudovaný algoritmus strojového učení, který by měl být inspirovaný lidským mozkem, zjistil, že Slunce je na základě jeho pohybu, pohybu Marsu nebo toho, jak se obloha jeví ze Země, s největší pravděpodobností opravdu středem naší sluneční soustavy. Vědci však doufají, že tento algoritmus pomůže světu objevit i další fyzikální souvislosti a zákonitosti. Tentokrát však doufají, že objeví i jiná fakta, než ta, která jsou již 400 let známá. U zdroje tohoto algoritmu stojí Renato Renner, fyzik ze švýcarského federálního technologického institutu (ETH).
Jeho cílem bylo vytvořit takový algoritmus, který zpracuje velké množství dat a z nich dokáže zpětně odvodit i různé zákonitosti, podobně, jak to dělají fyzici, a přijít tak na stručnou rovnici typu E = mc2. Speciálně pro tento algoritmus museli také vytvořit zcela nový model neuronové sítě, který je inspirovaný lidským mozkem, aby co nejvěrohodněji dokázal simulovat uvažování člověka.
Tato síť se skládá ze dvou podsítí propojených jen nepatrným množstvím uzlů. První podsíť má za úkol zpracovat data a vyvodit z nich závěr, kdežto druhá síť má využít tuto získanou zkušenost k vytvoření nových teorií. Prvním testem bylo předání údajů o pohybech Marsu a Slunce tak, jak je to patrné ze Země.
Posledním krokem výzkumu je pak potřeba získané výsledky interpretovat do člověku srozumitelných rovnic. Renner doufá, že jednou bude moci otestovat formulaci kvantové mechaniky. Obává se totiž, že současná definice je příliš odvozena od historického vývoje chápání světa, kdežto tento algoritmus by mohl, oproštěn od těchto faktů, objektivně zhodnotit situaci a navrhnout přesnější definic nebo zcela nové experimenty, kterými by se dal tento obor zkoumat.
Zdroje:
