Když se řekne Aladdin, část internetu si vybaví představu tajného algoritmu, který řídí světové finance a předpovídá krize i konflikty. Reálný Aladdin je prozaičtější, a o to zajímavější. Jde o proprietární technologickou platformu společnosti BlackRock, která sjednocuje správu investic, data a řízení rizik napříč portfolii. V praxi je to nástroj, kterým instituce měří, co se může stát s jejich investicemi, když se změní sazby, spready, likvidita, měnové kurzy nebo třeba když trhy zasáhne šok. BlackRock sám Aladdin popisuje jako platformu, která sjednocuje investiční proces nad společným datovým jazykem a dává pohled na celé portfolio napříč trhy.

Jak Aladdin vznikl a kdo za ním stojí

Historie Aladdinu sahá do roku 1988, tedy do doby, kdy BlackRock začínal a zaměřoval se na řízení rizika u dluhopisových portfolií. Samotná firma ve své historické ose zmiňuje, že právě tehdy vznikla platforma Aladdin pro správu portfolií a rizik.

Podle dostupných historických popisů se první verze rodila velmi „garážově“, na jediné pracovní stanici, a klíčovou roli při architektuře a raném vývoji měl Charles Hallac. První matematické modely vznikaly s přispěním Bennetta W. Goluba, který se dlouhodobě pohyboval v oblasti modelování rizik, mimo jiné u složitých hypotečních a strukturovaných produktů.

Důležité je i to, proč se vůbec takový systém začal stavět. BlackRock vznikal s myšlenkou, že u investic nestačí vybírat „co koupit“, ale je nutné průběžně měřit riziko, chápat dopady změn trhu a mít konzistentní proces. V tom byl Aladdin od začátku spíš interní mozek firmy než produkt pro prodej. Teprve později se ukázalo, že podobný nástroj potřebují i další velcí hráči, kteří spravují složitá portfolia a musí se zodpovídat regulaci, investorům i vlastním risk týmům. Podle popisů historie se Aladdin začal oficiálně nabízet klientům kolem přelomu tisíciletí v rámci BlackRock Solutions.

Zlom nastal po finanční krizi 2008, kdy se risk management stal pro trh najednou nejen „dobrou praxí“, ale nutností. V té době BlackRock a jeho analytické kapacity dostaly řadu zakázek spojených s oceňováním a správou problémových aktiv. Aladdin v tom sehrával roli technologického zázemí, které dokáže rychle počítat scénáře a konzistentně pracovat s daty napříč portfolii.

Co Aladdin umí a co ve skutečnosti predikuje

Zásadní je vyčistit slovník. Aladdin není křišťálová koule, která by z ničeho nic předpověděla, že přijde válka nebo konkrétní datum ekonomické krize. To ani nedává technicky smysl, protože podobné události nevznikají jako jedna číselná křivka, kterou stačí extrapolovat. To, v čem je Aladdin silný, je analýza rizika, oceňování, práce se scénáři a stresové testy. Tedy otázky typu: Co udělá s portfoliem růst sazeb o jeden procentní bod, rozšíření kreditních spreadů, propad akcií, znehodnocení měny, nebo kombinace několika šoků najednou.

Právě tady vzniká dojem prediktivního systému. Pokud máte model, který umí rychle spočítat citlivost portfolia a nasimulovat dopady různých událostí, můžete se připravit na budoucnost dřív než konkurence. To ale není věštění, je to disciplína. Aladdin navíc slouží i jako operační platforma pro investiční proces. Nejen výpočty, ale i data, reporting, workflow a rozhodování v rámci správy portfolia.

A co války, geopolitika a krize? Aladdin umí pracovat s tím, co mu dáte jako scénář. Geopolitický šok lze přeložit do tržních proměnných, například skok cen energií, růst volatility, oslabení měn, výpadek likvidity nebo zhoršení kreditního profilu určitého sektoru. V takové chvíli Aladdin neříká „bude válka“, ale může odpovědět na otázku „co se stane s portfoliem, když trhy zareagují tímto způsobem“. To je rozdíl, který se v diskuzích často ztrácí.

Podobně u ekonomických krizí. Platformy tohoto typu mohou včas zachytit narůstající zranitelnost portfolia, koncentrace rizika, přílišnou závislost na jednom faktoru, nebo nečekané korelace mezi aktivy. Mohou umět backtest, scénáře typu „Lehman moment“ nebo „náhlý šok likvidity“. Ale nedokážou garantovat, že krize nastane, kdy nastane a jak přesně bude probíhat. V realitě spíš platí, že modely dávají lepší mapu terénu, nikoli jistotu počasí.

Dá se Aladdin pořídit?

Ano, ale ne jako aplikace pro běžného člověka. Jde o enterprise řešení pro instituce, banky, pojišťovny, penzijní fondy, správce aktiv a podobné organizace. BlackRock Aladdin běžně poskytuje jako službu a součást širšího technologického balíku, včetně variant pro wealth segment. Ve veřejných zdrojích se opakovaně objevuje, že jej využívají velcí institucionální hráči, a médiím se dlouhodobě věnuje i otázka jeho systémového významu.

A cena? Přesnou částku si zvenku obvykle neověříte, protože jde o smluvní ceny podle rozsahu, modulů, objemu spravovaných aktiv, integrací a podpory. BlackRock veřejně neuvádí ceník jako u běžného SaaS. Z praxe enterprise platforem ale platí, že náklady jdou typicky do milionů korun ročně a výš, u velkých institucí klidně výrazně. Pokud někde narazíte na „ceník Aladdin“, často jde o záměnu názvu s jiným softwarem, protože jméno Aladdin používají i produkty z úplně jiných oblastí. Pokud někdo hledá platformu BlackRocku, jediná realistická cesta je obchodní jednání a nabídka na míru.

Na jakém konceptu stojí?

V jádru je to propojení tří věcí: jednotných dat, oceňovacích a rizikových modelů, a procesů pro správu portfolia. Síla systému nespočívá v jedné kouzelné rovnici, ale v tom, že stejné portfolio vidí investiční tým, risk tým i operace nad stejnými daty a metodikou. Díky tomu se dá rychleji rozhodovat, lépe reportovat a hlavně dřív odhalit, kde riziko jen tiše roste, dokud není pozdě.

Pokud tedy někdo čeká, že Aladdin předpoví válku nebo přesné datum krize, bude zklamaný. Pokud ale hledá vysvětlení, proč velké instituce investují do podobných platforem obrovské peníze, odpověď je jednoduchá: nejde o věštbu, jde o kontrolu nad složitostí. A v moderních financích je složitost často to nejdražší, co můžete podcenit.