Sice to může znít jako nějaký scénář pro horor, ale vědci jsou přesvědčeni o tom, že za některými domnělými paranormálními zážitky nemusí stát duchové ani jiné nadpřirozené síly. Možná jde jednoduše o velmi nízké frekvence zvuku, které sice neslyšíme vědomě, ale naše tělo na ně průběžně reaguje.

Co je to infrazvuk?

Infrazvuk označuje zvukové vlny s frekvencí pod 20 Hertzů, přičemž kolem této hranice zhruba začíná běžný lidský sluch. Všechno, co se nachází pod touto hranicí, je pro většinu lidí prakticky neslyšitelné.

f < 20 Hz

To ale neznamená, že infrazvuk neexistuje nebo že je bezvýznamný. Naopak se vyskytuje všude kolem nás a neustále se projevuje. Produkují ho kupříkladu silné bouřky, vítr, zemětřesení nebo mořské vlny, ale také doprava, průmyslové stroje, ventilace, staré potrubní systémy či velké reproduktory a subwoofery. Některá zvířata navíc infrazvuk aktivně využívají. Třeba sloni díky tomu komunikují na vzdálenosti několika kilometrů a velryby pomocí nízkofrekvenčních zvuků navigují a dorozumívají se v oceánech. Lidi sice infrazvuk přímo vědomě neslyší, ale to ještě neznamená, že ho organismus ignoruje.

Tělo reaguje, i když mozek nic nepřijímá

Výzkumníci z MacEwan University a University of Alberta se rozhodli zjistit, jestli lidé dokážou infrazvuk nějak vnímat, i když ne vědomě.

Do experimentu zapojili celkem 36 účastníků. Každý seděl sám v místnosti a poslouchal hudbu, přičemž některé skladby měly uklidňující charakter, zatímco jiné působily spíše melancholicky nebo znepokojivě. Polovina účastníků byla zároveň vystavena infrazvuku o frekvenci 18 Hz, který produkovaly skryté subwoofery.

f = 18 Hz

Důležitý byl faktor, že nikdo z nich neměl povědomí o tom, kdy infrazvuk běží a kdy ne. Po skončení poslechu měli za úkol popsat své pocity, zhodnotit emoční charakter hudby a odhadnout, zda si myslí, že byl infrazvuk přítomen. Současně vědci odebrali vzorky slin před a po experimentu, aby mohli změřit hladinu kortizolu.

Zjistili, že účastníci vystavení infrazvuku vykazovali vyšší hladiny kortizolu, větší podrážděnost a nižší zájem či motivaci. Současně měli tendenci vnímat hudbu jako pochmurnější než lidé, kteří infrazvuku vystaveni nebyli. Přesto většina z nich nedokázala spolehlivě určit, zda infrazvuk skutečně slyšela.

Organismus tedy svým způsobem reagoval na tyto vnější vlivy, aniž by si jediný z těchto lidí vědomě uvědomoval proč.

Proč kortizol hraje tak klíčovou roli?

Kortizol je hormon, který si lidé často spojují se stresem. Ve skutečnosti ale nejde o negativně působící hormon. Krátkodobě je velmi prospěšný, jelikož pomáhá tělu reagovat na nebezpečí, zvyšuje bdělost a připravuje organismus na rychlou reakci.

Problém nastává ve chvíli, kdy zůstává zvýšený dlouhodobě. Chronicky vyšší hladina kortizolu bývá spojována s únavou, stresem, úzkostí, poruchami spánku, oslabením imunity i vyšším krevním tlakem. Výzkumníci proto upozorňují, že krátké vystavení infrazvuku pravděpodobně samo o sobě nepředstavuje zásadní riziko. Je však na místě otázka, co se děje při dlouhodobém působení, například v pracovním prostředí, poblíž rušné dopravy nebo v budovách, kde jsou nízkofrekvenční vibrace přítomné nonstop.

Proč některá místa vykazují paranormální aktivitu?

Tady se studie dostává do další oblasti, která propojuje psychologii, fyziku i lidskou představivost.

Profesor Rodney Schmaltz upozorňuje, že mnoho starých budov, zejména sklepů, technických prostor nebo opuštěných objektů, obsahuje zdroje infrazvuku. Mohou jimi být staré trubky, ventilace, rezonující konstrukce nebo vibrace přenášené z okolního prostředí.

Člověk pak může pociťovat neklid, napětí, úzkost nebo nevysvětlitelné podráždění. Někdy se dokonce objevuje zvláštní pocit něčí přítomnosti. Pokud je navíc člověk předem přesvědčený, že se nachází na strašidelném místě, mozek si tyto nepříjemné pocity snadno spojí s paranormální aktivitou.

To samozřejmě neznamená, že vědci vyvrátili existenci nadpřirozených jevů či jiných obtížně vysvětlitelných přírodních úkazů. Studie spíše poukazuje na to, že některé zážitky mohou mít velmi reálný fyzický a biologický základ.

Zdroj: Shutterstock

Co přesně dělá infrazvuk s lidským mozkem

To zatím stále není úplně jasné, nicméně existuje hned několik teorií. Jedna z nich předpokládá, že nízkofrekvenční vibrace ovlivňují autonomní nervový systém, konkrétně část organismu, která má přímý vliv na automatické procesy, jako je srdeční tep, dýchání nebo stresová reakce.

Jiná hypotéza hovoří o tom, že některé frekvence mohou rezonovat s částmi lidského těla nebo dokonce s oční koulí. Už starší experimenty totiž ukázaly, že určité nízké frekvence mohou vyvolávat zvláštní vizuální dojmy, stíny v periferním vidění nebo pocit, že je v místnosti přítomné něco neznámého.

Je to také jeden z důvodů, proč se infrazvuk už delší dobu pohybuje na pomezí neurovědy, psychologie i výzkumu lidského vnímání strachu. Má to mnoho rovin, které bude potřeba do budoucna zkoumat - posbírat co nejvíce dílků a ze skládačky poznat obrázek. Ostatně stejně jako v jiných otázkách, kterými se budeme zabývat v dalších článkách.

Neviditelný faktor moderního světa

Ještě je tu něco, co je pozoruhodné - konkrétně to, že infrazvuk není jen záležitostí starých domů nebo opuštěných nemocnic. Moderní prostředí je jím doslova prostoupené. Nízkofrekvenční vibrace vznikají kvůli dopravě, klimatizacím, serverovnám, průmyslovým technologiím, velkým ventilátorům nebo různým typům turbín. Většina těchto zdrojů funguje nepřetržitě, takže člověk může být infrazvuku vystaven celé hodiny, aniž by si to vůbec uvědomoval.

To otevírá ještě další důležitou otázku, zda by mohlo takové dlouhodobé vystavení infrazvuku ovlivňovat psychickou pohodu lidí více, než by se mohlo zdát. Současná studie na to zatím bohužel nedává definitivní odpověď, ale naznačuje, že bychom tento fenomén neměli podceňovat.

Studie má limity a vědci to přiznávají

Autoři výzkumu zároveň zdůrazňují, jako to bývá zvykem, že jde spíše o první fázi (každý výzkumník v rámci každé studie na to upozorňuje). Experiment pracoval pouze s 36 účastníky, jednou konkrétní frekvencí a relativně krátkou dobou expozice. V reálném světě je přitom infrazvuk mnohem složitější. Obvykle nejde o čistý tón jedné frekvence, ale o směs různých vibrací a akustických efektů.

Vědci proto chtějí v budoucnu zkoumat i širší spektrum frekvencí, delší dobu působení i kombinace různých zdrojů. Zajímat je bude rovněž onen dlouhodobý vliv na psychiku a zdraví člověka, o kterém byla v tomto článku řeč. Ve chvíli, kdy se objeví další skutečnosti či informace v této oblasti, jistě o tom napíšeme další články, kde se na to podíváme z jiných úhlů pohledu.