Na začátku to nevypadalo nijak výjimečně. Další gravitační vlna, další záznam v databázi událostí, které k Zemi dorazily z hlubokého vesmíru. Až když se vědci začali probírat detaily, bylo jasné, že tentokrát se dívají na něco, co se nevidí často. Signál označený GW250114 byl mimořádně čitelný. Bez rušivých špiček, bez nejistot, bez typického šumu, který obvykle nutí fyziky dlouze ověřovat každý závěr.

Srážka dvou černých děr sama o sobě nepřekvapila. Podobné události sledují observatoře už téměř deset let. Rozdíl tentokrát spočíval v tom, jak jasně byl celý proces zaznamenán. Detektory gravitačních vln se za poslední dekádu výrazně zlepšily a GW250114 se stala ukázkovým příkladem toho, co dnes dokážou.

Když černá díra „doznívá“

Po spojení dvou černých děr nevznikne okamžitě stabilní objekt. Nově vzniklá černá díra se krátce chvěje, než se ustálí. Fyzici tento proces popisují jako doznívání, protože se v datech skutečně objevují charakteristické frekvence, které postupně slábnou.

Každá z těchto frekvencí nese informaci o hmotnosti a rotaci černé díry. Pokud se podaří zachytit víc než jednu, lze tyto vlastnosti spočítat nezávisle několika způsoby. A právě tady se GW250114 zapsala do historie. Signál byl natolik kvalitní, že umožnil jasně rozlišit dva hlavní módy doznívání a zároveň stanovit hranice třetího.

Výsledky do sebe zapadly bez rozporů. Všechny výpočty vedly ke stejným hodnotám. Přesně tak, jak to předpovídá obecná teorie relativity.

Na analýze se podílely mezinárodní týmy pracující s detektory LIGO, evropským Virgo a japonským KAGRA. Jejich společný závěr byl jednoznačný. Einsteinův popis gravitace funguje i v extrémních podmínkách srážky černých děr.

Potvrzení známé teorie by mohlo znít jako uzavřený příběh. Jenže ve fyzice to tak nefunguje. Obecná relativita je mimořádně úspěšná, ale zároveň neúplná. Nedokáže vysvětlit temnou hmotu ani temnou energii a naráží na zásadní problémy při snaze propojit gravitaci s kvantovou fyzikou.