AI ve vesmíru: Bude to znamenat levnější provoz než na Zemi?

Musk ve svém únorovém sdělení zaměstnancům uvedl, že během dvou až tří let by nejlevnějším způsobem, jak generovat výpočetní výkon pro umělou inteligenci, mohl být provoz ve vesmíru. Odůvodňuje to "prostě dostupnější energií" - ze Slunce.

Datová centra na Zemi dnes narážejí na limity dostupné elektřiny, chlazení i fyzického prostoru. Výkon potřebný pro trénování velkých jazykových modelů či provoz pokročilých AI systémů roste exponenciálně. Pokud by tedy bylo možné využít prakticky neomezený příkon sluneční energie mimo zemskou atmosféru, ekonomika výpočtů by se mohla dramaticky změnit.

Hlavní roli v tomto velice ambiciózním plánu má hrát raketa Starship, vyvíjená společností SpaceX. Díky pokroku v oblasti přečerpávání pohonných látek přímo na oběžné dráze by prý měla být schopna dopravit na Měsíc masivní náklady - řádově desítky až stovky tun. Takový posun by zřejmě mohl otevřít cestu nejen vědeckým misím, ale také průmyslovým aktivitám, o kterých by leckteří nejbohatší lidé mohli snít.

Továrna na Měsíci: suroviny mají být na dosah ruky

Podle Muska by měsíční základna neměla sloužit jen jako překladiště. Má se stát výrobním uzlem. Měsíc totiž není jen pustý šedý šutr. Předpokládá se, že obsahuje významné množství křemíku, titanu, hliníku i železa, což jsou suroviny, které by byly nezbytné pro výrobu konstrukčních prvků i elektroniky.

Zvláštní pozornost přitahuje také voda ve formě ledu v polárních oblastech. Ta by mohla posloužit jako zdroj kyslíku a vodíku (palivo pro rakety) i základní suroviny pro život a průmysl.

Zdroj: Shutterstock

Elektromagnetický „mass driver“ by měl vystřelovat zkompletované satelity do vesmíru

Klíčovým prvkem celé koncepce je elektromagnetický urychlovač - takzvaný mass driver. V principu jde o technologii podobnou railgunu nebo coilgunu, kdy je hlavní objekt urychlován elektromagnetickým polem podél dlouhé dráhy, až dosáhne rychlosti potřebné k opuštění gravitačního pole.

Musk v tomto směru vlastně navazuje na práci fyzika Gerarda O'Neilla, který už v roce 1974 uvažoval o využití mass driverů na Měsíci. O’Neill spolu s kolegy na Massachusetts Institute of Technology vyvinul experimentální prototypy a ukázal, že relativně kompaktní zařízení by opravdu zvládlo dopravovat materiál z měsíčního povrchu do libračních bodů mezi Zemí a Měsícem.

Jejich představa byla tehdy zaměřena převážně na vystřelování vytěžené rudy do vesmíru, kde by sloužila jako stavební materiál pro orbitální kolonie či solární elektrárny. Dnes se na stejnou technologii myslí rovněž, akorát nikoliv kvůli kolonizaci okolního vesmíru, ale levnějšímu provozu AI.

Moderní argumenty pro měsíční starty

Nový impuls diskusi dodal v roce 2023 Robert Peterkin ze společnosti General Atomics. Ve zprávě pro americký úřad Air Force Office of Scientific Research zdůraznil, že moderní elektromagnetické urychlovače by mohly využívat solární energii přímo na Měsíci, a to bez nutnosti dovážet chemické palivo ze Země.

Podle něj by bylo možné navázat na existující technologii elektromagnetického startovacího systému používaného na letadlové lodi USS Gerald R. Ford a dále ji vyvinout pro vyšší rychlosti a nižší hmotnost. Takový systém by mohl ročně dopravit statisíce tun materiálu do strategických bodů v okolí Země.

Peterkin zároveň upozorňuje, že první fáze rozvoje měsíční ekonomiky se nepochybně neobejde bez dodávek ze Země. Právě zde má Starship sehrát roli klíčového povozníka, který umožní vybudovat základní infrastrukturu pro celou tuto "future vesmírnou energetickou soustavu".

Zdroj: Shutterstock

Kardashevova škála a ambice civilizace

Musk ale u railgunu neskončil, načež pak ve svých úvahách zašel ještě dál. Pokud by bylo možné pomocí měsíční výroby a elektromagnetických katapultů vyslat do hlubokého vesmíru satelity s výkonem v řádu stovek až tisíců terawattů ročně, lidstvo by se podle něj mohlo posunout na vyšší stupeň takzvané Kardashevovy škály. To je takové teoretické měřítko, které hodnotí vyspělost civilizace podle množství využívané energie.

Jinými slovy, jde tu v první řadě o AI a monopolizaci vesmírného průmyslu do budoucna, ale na nás (většinu obyvatel planety Země) by bylo celkem ostudné zapomenout vzhledem k tomu, že právě ta samá většina obyvatel planety staví a obsluhuje veškeré pozemské elektrárny, které by umožnily takovéto ambiciózní plány zrealizovat. Elon Musk je jeden z mála nejbohatších lidí, kteří tuto skutečnost mají alespoň na paměti, což je úctyhodné.

Mezi vizí a realitou - jaké jsou současné technologické překážky?

Říkat, že něco nejde, je vždy nejsnažší. A v případě Muska si můžeme povšimnout, že řada jeho dřívějších „bláznivých“ nápadů (opakovaně použitelné rakety, masová výroba elektromobilů nebo soukromé pilotované lety na oběžnou dráhu) se postupně stala realitou, přestože s některými oprávněně nemusíme souhlasit.

Na druhou stranu, je pravdou, že technologické překážky jsou v tuto chvíli obrovské: od robotické těžby na Měsíci přes automatizovanou výrobu až po extrémně přesné řízení elektromagnetických startů. Otázkou pak také zůstává i ekonomická návratnost a geopolitické důsledky takového projektu.

Je ale jisté, že by se o tom mohla prozatím vést seriózní debata, řádné plánování, zvažování možností, vytyčení hranic, aby bylo možné se do onoho kosmického prostoru reálně jednoho dne přesunout.