Kolo Steam loterie se znovu roztáčí a jeho ručičky pomatené z vedra zabrousily zase i mimo mou zaprášenou knihovnu, čímž se do ní dostalo i několik nových přídavků. Na mou duši, bylo to mimo mou kontrolu.

Jako minule, předminule, před předminule a před před před minule zde musím umístit mandatorní varování: jednotlivé texty nejsou recenzemi a s prvními dojmy jsou jen nepokrevně příbuzné – jsou to výkřiky upozorňující, že hra existuje, a podle výše tónu určují, zda byste ji měli zkusit. Případný nákup proberte s odborným tenoristou.

Closure

Konzole nám daly – nám PC šlechticům – dvě věci: třicet obrázků z chudinské čtvrti a plošinovky. Munici na první jsem už bohužel vyplýtval a musíme se posunout. Je diskutabilní, zdali je Closure plošinovka nebo autobiografie Stevieho Wondera, protože plošin vskutku moc neuvidíte. Co oči nevidí, to srdce zabolí, až na to nohy nedopadnou – v každé úrovni používáte dostupné zdroje světla tak, aby překážky mizely nebo se objevovaly a zároveň vám stále zůstala půda pod nohama.

Nemá cenu zapírat, že nemám plošinovky rád a už vůbec ne takové, kde podlaha vytáhne starý trik přítelkyň a náhle přestane existovat. Přesto nelze popřít, že využívá svých mechanik způsobem, aby odzbrojila i hráče vybaveného znalostmi o tradičním fungování tohoto žánru, čímž jej neustále nachytává nepřipraveného.

U mnohých titul vyvolá vzpomínky na Limbo, s kterým ovšem vyjma záhadného příběhu, který je třeba dohledávat na fórech po celém internetu, nemá společného nic. Grafika Closure je také exkluzivně černobílá, na rozdíl od padesáti odstínu šedi Limba. Soundtrack je nádherně zneklidňující a napínavý a vybízí k očekávání čehosi hrozivého, přesto nejstrašidelnější je na hře základní (naštěstí přemapovatelné) ovládání, jenž využívá „S“ ke skoku.

Na závěr zmíním, že hra má občas problém s odlišením pozadí od skutečných překážek; stál jsem v jedné úrovni pět minut a snažil se přijít na to, jak obejít obří překážku blokující cestu k východu (viz obrázek výše), jen abych zjistil, že přes ni můžu pohodlně projít. Nicméně za cenu lístku na koncert Evy a Vaška se titul vyplatí.

Eets Munchies

Studia si postupem let vytvářejí vlastní reputace a jsou od nich různá očekávání. Například od id Softwaru nikdo neočekává závodní hru a od Ubisoftu funkční hru. Klei Entertainment má bohatou historii her s nádherně barevným grafickým zpracování a tendencí hráče podrazit.

„Takže co máš pro mě přichystaný ty nechutně roztomilá, usmívající se obludo?“ ptal jsem se podezíravě postavičky hladově slintající na obrazovce. Ta se dál přiblble usmívala a nic se nestalo. Eets Munchies je klasická puzzle plošinovka. Na rozdíl od Closure plošiny už nemusíte hledat, ale stavět a spojovat pro zmíněnou obludku na její cestě za dortem.

Ze všech zmíněných přídavných jmen je zde nejdůležitější „přiblblá“, protože hráč ji neovládá a sama je schopna skočit do propasti, dokud ji nepřipravíte dráhu blbuvzdornější než je průměrná Battlefield kampaň.

Celkově jde o příjemnou a veselou oddechovku. Postupně představuje nové prostředky, jak obludku přesouvat a zůstává tím neustále svěží a náročná. „Projít“ všemi základními úrovněmi zabere zhruba hodinu, „dokončit“ je už jednoduché není. Své si může najít hráč náročný i příležitostný; druhá skupina bude dokonce odměněna za svou námahu úrovněmi ještě obtížnějšími. Po pokoření těch vám zbývá už jen nekonečná lavina úrovní vytvořených od ostatních hráčů.

Titul si zkrátka můžete udělat jaký chcete. Stejně jako si můžete udělat cestu domů jakou chcete – můžete jet metrem, nebo žít v Brně.

Brawlhalla

Jsou dva typy lidí: ty, co svých chyb litují a omluví se, a ti, kteří si stále myslí, že ananas na pizzu nepatří. Tím chci vytvořit plynulý oslí můstek k tomu, že Brawhalla nejenže je nová hra, je dokonce v Early Accesu. A abych se citoval: „Porušuju svoje vlastní pravidla? Rozhodně ano, ale je to můj seriál...“

Nikdy jsem Super Smash Bros. nehrál, ale Brawlhalla je Super Smash Bros. velmi podobná. Zajdu až tak daleko a řeknu, že je lepší. Zajdu do nekonečna a ještě dál a řeknu, že je lepší, než cokoliv, co právě hrajete. Je moje zaujetí už dost jasné?

Jedná se o mlátičku s bohatou paletou i hratelností. Cíle hry perfektně dokumentují standardní kariérní postup: shazujete jiné, abyste získávali body a sami se snažíte nespadnout, abyste je neztratily. Činit tak můžete v botách mnoha hrdinů a v rukojeti mnoha zbraní. Každá postava se od sebe liší schopnostmi a comby; podobně jako v bojových hrách, každá má i unikátní soubor bojových pohybů.

Titul jako jeden z mála také chápe, že internet je věc, co někdy může vypadnout a v takovém případě si zahrajete s umělou inteligencí nebo s kamarády v obýváku. To jsem si jistý je pro mnohé koncept matoucí, ale ano: kdysi jsme měli kamarády a střídali se na hraní u toho, který měl nejlepší hry.

Ač jsem si hru zamiloval, je třeba dodat, že bez ovladače nemá moc smysl ji hrát. Zběsilé mačkání myší brzy omrzí. Já vás ovšem vybízím, abyste následovali mého příkladu a ovladač si koupili. Jsou to jediné peníze, které za hru dáte – je F2P a taková i zůstane.

F2P model samotný je drobátko časově náročný. Existuje naštěstí perfektní alternativa a hru si můžete jednoduše koupit za 20 euro a dostat se tak ke všem současným i budoucím hrdinům.

Zmiňoval jsem, že je hra skvělá a v Early Accesu?

Cloud Pirates

Cloud Pirates je free-to-play titulem. Pokud začínáte vyciťovat nápadný vzorec, že všechny nové hry v tomto seriálu jsou F2P, mohu jen komentovat, že jsem dva dny nejedl nic jiného než polotučný tvaroh. Také vycházím z toho, že lidé, kteří čtou sérii o starých videohrách zapomenutých na účtu cizího chlapíka, na tom budou podobně.

Mají štěstí, protože Cloud Pirates je hodně muziky za žádné peníze. Ujmete se v nich role moderních pirátů, ovšem místo sledování nekonečného seedování torrentů se vydáte do nebes na svém vzdušném, steampunkovém korábu.

Když se do vzduchu jednou dostanete, je důležité, abyste srazili všechny ostatní k zemi; vyjma svého týmu, který je naneštěstí stejně náchylný na kanonády jako nepřítel. Za tímto účelem je v nabídce mnoho lodí - některé více pohyblivé, některé méně. Výběr plavidla (letadla?) skrývá překvapivě hodně strategických rozhodnutí.

K vyhodnocování poměru rychlost/výdrž musíte přidat poškození/přehřívání děl, síla/počet štítů, vybavení a schopnosti. To vše navíc musíte dělat naslepo, protože lodě vybíráte ještě před zahájením zápasu; při výběru pomalejší lodi se můžete dostat do zápasu bez podpůrných lodí a stát se mlátícím pytlem apod.

Manévrování oblaky je náramně uspokojující a plynulé, souboje taktické a svižné a celkový zážitek je příjemný. Co bych plýtval váš čas, hra je zdarma, jděte se přesvědčit sami.