Po měsících kritiky ustoupilo Dánsko od původního plánu na povinné monitorování všech soukromých chatů a sdílených souborů v rámci Evropské unie. Tento návrh, známý jako Chat Control, měl podle jeho zastánců pomoci v boji proti šíření materiálů dětské pornografie (CSAM). Kritici ho však označili za bezprecedentní zásah do soukromí občanů.

Nová verze návrhu, kterou Kodaň předložila na konci října, mění povinné skenování na dobrovolné opatření. Znamená to, že firmy jako Meta, Google nebo Microsoft by mohly, ale nemusely zavést technologie pro detekci závadného obsahu.

Ústupek, nebo trik?

Podle německého právníka a bývalého europoslance Patricka Breyera jde sice o vítězství pro zastánce digitálních svobod, ale rozhodně ne o definitivní výhru. „Je to jen polovičaté řešení,“ varoval. Dánsko totiž do návrhu vložilo tzv. revizní klauzuli, která umožňuje Evropské komisi znovu otevřít téma povinného skenování, pokud se v budoucnu objeví nové technologie umožňující „bezpečnější“ detekci.

Podobně to vidí i Callum Voge z Internet Society, podle něhož jde spíše o vyjednávací taktiku. „Dánsko tím uklidňuje státy, které požadují tvrdší přístup. Dobrovolný model je kompromisem – ne řešením,“ uvedl.

Zdroj: Shutterstock

Jak měl původní návrh fungovat

Podle původní verze návrhu by všechny komunikační platformy v EU, od WhatsAppu po e-maily, musely automaticky prohledávat obsah zpráv, obrázky i odkazy. A to i na šifrovaných platformách, kde by kontrola musela probíhat ještě před zašifrováním zprávy.

Odborníci přitom dlouhodobě upozorňují, že takový zásah je technicky i eticky problematický. Jakákoli forma plošného skenování totiž popírá princip koncové šifrace, tedy základní ochranu soukromí online komunikace. Jinými slovy, aby stát mohl zkontrolovat, co posíláte, musel by nejprve prolomit zabezpečení, které má bránit hackerům.

Dobrovolné skenování: Menší zlo, nebo stejný problém?

Nový dánský návrh předpokládá, že skenování bude dobrovolné, ale zároveň trvalé. Pokud se firma rozhodne, že chce ve svých službách CSAM detekovat, může tak učinit a zpracovávat veškerý obsah, který její uživatelé sdílí.

Problém je, že taková „dobrovolnost“ může být jen iluzí. Jak upozorňuje Breyer, i když stát nikoho nenutí, komerční tlak nebo reputační obavy mohou vést k masivnímu samosledování uživatelů – tentokrát s požehnáním zákona.

Navíc návrh stále obsahuje ustanovení, podle nichž by poskytovatelé „vysokorizikových služeb“ museli vyvinout vlastní nástroje pro detekci závadného obsahu. Pokud tedy vaše aplikace umožňuje sdílení obrázků nebo videí, můžete být vyzváni, abyste si vytvořili vlastní „skener“.

Evropa mezi ochranou dětí a ochranou soukromí

Zastánci regulace tvrdí, že bez možnosti monitoringu nelze účinně chránit děti před zneužíváním. Oponenti však upozorňují, že plošný dohled není cestou vpřed. Na jedné straně stojí eticky neoddiskutovatelná snaha bránit kriminalitě, na straně druhé hrozí, že vznikne precedens pro sledování jakéhokoli obsahu – od politických názorů po osobní konverzace.

Podobné technologie se již testovaly v minulosti. Například Apple chtěl zavést client-side scanning, tedy automatické vyhodnocování fotografií přímo v zařízení uživatele. Po silném odporu veřejnosti ale od projektu ustoupil.