V rámci EU se znovu rozhořela debata o tom, kolik informací by měly technologické firmy uchovávat o svých uživatelích. Podle interního dokumentu Rady EU z konce listopadu se členské státy shodují, že současný stav je pro práci policie a vyšetřovatelů nedostatečný. Nestačí prý vědět, kdo účet vlastní. Nově se uvažuje o povinnosti zaznamenávat, kdy a odkud byl uživatel online a jaké IP adresy při připojení používal.

Tento přístup navazuje na iniciativu ProtectEU, kterou Evropská komise představila na jaře. Jejím cílem je vytvořit jednotný rámec pro „zákonný a efektivní přístup k datům“ ze strany orgánů činných v trestním řízení. Už v letním plánu zaznělo, že Unie chce být do roku 2030 schopná získat přístup i k dnes šifrovaným datům. Aktuální dokument ukazuje, že členské státy jsou připravené jít ještě dál.

Autoři si sice uvědomují právní rizika a zdůrazňují nutnost pojistek a proporcionality, aby návrhy obstály před soudy, ale technologická komunita je dlouhodobě skeptická. Podle odborníků totiž nelze oslabit šifrování nebo plošně ukládat provozní data, aniž by se tím nezvýšilo riziko zneužití a úniků.

Zdroj: Shutterstock

Proč jsou VPN v ohrožení a co to znamená pro uživatele

Mezi službami, kterých se nové povinnosti mají týkat, nejsou jen komunikační aplikace nebo cloudová úložiště, ale také VPN. Právě zde vzniká zásadní střet. Takzvané no-log VPN fungují na jednoduchém principu: žádná data o aktivitě uživatelů se neukládají, protože vůbec neexistují. Na tomto slibu stojí jejich důvěryhodnost i bezpečnostní model.

Pokud by však EU zavedla povinnost zaznamenávat metadata o připojení, stal by se tento přístup prakticky nelegálním. Někteří poskytovatelé už dříve upozornili, že by taková regulace mohla vést k odchodu VPN služeb z evropského trhu. Z jejich pohledu by nebylo možné splnit zákon a zároveň garantovat ochranu uživatelů.

Zatím nic není definitivní. Hodnocení dopadů má být hotové začátkem roku 2026 a konkrétní legislativní návrh se očekává zhruba v polovině příštího roku. Směr je ale zřejmý. Evropské vlády tlačí na širší přístup k digitálním stopám občanů a jsou ochotné riskovat střet s technologickou realitou i dosavadním výkladem práva na soukromí. Pro běžné uživatele to znamená jediné: to, co dnes považují za standardní ochranu na internetu, se může v Evropě brzy zásadně změnit.