Ještě před pár lety se o umělé inteligenci mluvilo skoro jako o nové elektřině. Kdo ji nebude mít, zůstane pozadu. Kdo ji nasadí, získá náskok. Tak jednoduché to ale zřejmě není.

Podle průzkumu mezi přibližně šesti tisíci vrcholovými manažery z USA, Británie, Německa a Austrálie používá AI zhruba 69 procent firem. To je silné číslo. Přesto skoro devět z deseti oslovených říká, že za poslední tři roky nevidí žádný měřitelný nárůst produktivity.

Ve firmách se mezitím dělo hodně věcí. Zaváděly se nové nástroje, školily týmy, vznikaly interní projekty. AI se dostala do marketingu, HR i do analytiky. Jenže když se podíváte na výsledek jako celek, nevypadá to jako převrat. Spíš jako tichý pomocníček, který občas zrychlí práci, ale nijak nemění pravidla hry.

Nejčastěji jde o generování textů, práci s daty nebo tvorbu grafiky. Zaměstnanec si nechá navrhnout strukturu prezentace, shrne dlouhý dokument nebo rychle projede tabulku s čísly. To všechno dává smysl. Jenže takové drobné úspory času se těžko překládají do výrazného růstu výkonu celé firmy.

Zajímavé je i to, že se nepotvrdily obavy z masového propouštění. Devadesát procent firem podle průzkumu nehlásí zásadní dopad na počet zaměstnanců. Lidé zůstávají. Jen část jejich práce se mění.

Možná je problém v tom, že jsme čekali příliš rychlou změnu, nebo že jsme čekali vůbec nějakou změnu. Technologie se ve firmách v každém případě zabydlují pomalu. Nejdřív jako experiment, pak jako nástroj pro jednotlivce. Teprve čas ukáže, jestli se z toho stane skutečný motor růstu, anebo celý trend zmizí v prachu.