Prvním ze schválených projektů je Čandraján-4 (v anglické transkripci Chandrayaan-4), jehož cílem je s rozpočtem 253 milionů USD uskutečnit automatický odběr vzorků na povrchu Měsíce a jejich bezpečné doručení zpět na Zemi. Počítá se s tím, že jednotlivé komponenty (modul pohonu, lunární přistávací modul, lunární návratový modul, modul pro návrat k Zemi a modul pro přistání na Zemi) vynesou postupně dvě indické rakety LVM 3 a celek bude sestaven na oběžné dráze, než se vydá k Měsíci. Pokud se nic nezadrhne, očekává Indická kosmická agentura (ISRO) start někdy v roce 2027 a v případě úspěchu půjde o důležitý krok na cestě k plánovanému přistání indické posádky v roce 2040.

Druhý projekt se týká Venuše, kde byl schválen rozpočet ve výši 149 milionů dolarů pro Venus Orbiter Mission (neoficiálně též Šukraján, anglickou transkripcí Shukrayaan, česky přibližně „plavidlo k Venuši“). V rámci této mise má  ISRO vyvinout plavidlo schopné k Venuši dopravit orbiter, který zde následně bude studovat atmosféru a povrch této planety. Dle vládního prohlášení budou do souvisejícího výzkumu a vývoje významně zapojeny indické akademické instituce a místní průmysl, start se předpokládá v březnu 2028.

Třetí rozhodnutí se týkalo rozšíření stávajícího projektu pilotovaných vesmírných letů Gaganján (Gaganyaan, „vesmírné plavidlo“), v jehož rámci mají být do roku 2026 uskutečněny čtyři lety s posádkou. Tento projekt běží již od roku 2018, na letošní prosinec je plánován start s humanoidním robotem Vyommitra, let s posádkou by měl nastat v roce následujícím. Rozpočet Gaganján byl vládou takřka zdvojnásoben z 1.35 miliardy na 2.4 miliardy USD a obsahově rozšířen o návrh a konstrukci základního modulu plánované orbitální stanice Bharatiya Antariksh Station. Ta má být vybudována mezi lety 2028 a 2035 a celkově se má skládat z pěti modulů dohromady vážících až 52 tun.

Posledním schváleným projektem je návrh, vývoj a konstrukce znovupoužitelného raketového nosiče. S rozpočtem necelé miliardy dolarů chce indická vláda mít vhodný nosič pro vynášení modulů plánované orbitální stanice i pilotované lety k Měsíci. Raketa, označovaná jako Next Generation Launch Vehicle (NGLV) má proti současné LVM 3 mít zhruba trojnásobnou nosnost, avšak každý start má být jen zhruba o 50 % dražší, než start LVM 3. Hotova by měla být do osmi let, během nichž se počítá s minimálně třemi zkušebními starty.

Indický vesmírný program si klade nemalé cíle, ale jak vidno na loňském úspěšném přistání Čandraján-3 s vozítkem Pragján na Měsíci (tři dny po neúspěšném ruském pokusu o totéž), daří se mu tyto cíle plnit. Zda bude ISRO takto úspěšná i nadále ukáže teprve budoucnost.