Rok 2025 přinesl do kosmonautiky paradoxní situaci. Nikdy se neplánovalo tolik startů, nikdy nebylo do vývoje raket zapojeno tolik soukromých firem, a přesto právě tento rok skončil nezvykle vysokým počtem neúspěchů. Podle dostupných dat selhalo třináct orbitálních startů, což je hodnota, která výrazně vybočuje z trendu posledních let. Nešlo přitom o jediný region ani jeden typ nosiče. Problémy se objevily v USA, Asii i Evropě a zasáhly jak nové projekty, tak dlouhodobě připravované rakety.

Když testovací tempo předběhne opatrnost

Jedním z hlavních důvodů, proč se rok 2025 stal tak problematickým, bylo tempo vývoje. Řada firem i státních agentur zvolila strategii rychlých testů a postupného ladění za provozu. Tento přístup se v minulosti osvědčil například u SpaceX, která otevřeně pracuje s tím, že prototypy mohou selhat, pokud to přinese cenná data. V roce 2025 se však ukázalo, že podobnou filozofii převzali i hráči, kteří s ní neměli tolik zkušeností.

SpaceX samo zaznamenalo další destrukce lodí Starship během testovacích letů. Japonská raketa H3 nedokázala dopravit navigační družici na správnou dráhu. Indická PSLV přišla o družici pro pozorování Země kvůli závadě ve třetím stupni. V USA selhala raketa Alpha od Firefly Aerospace, jejíž booster ztratil výkon a náklad skončil v oceánu. Soukromý sektor v Číně čelil hned několika neúspěchům, kdy rakety nedosáhly oběžné dráhy nebo nezvládly návratový manévr.

Zdroj: Shutterstock

Tyto události mají společného jmenovatele. Většina selhání nenastala kvůli zásadním konstrukčním chybám, ale kvůli dílčím technickým problémům, které by se při konzervativnějším postupu možná objevily později, ale za méně dramatických okolností.

Selhání jako součást nové éry kosmonautiky

Rok 2025 zároveň ukázal, jak se mění vnímání neúspěchu ve vesmírném průmyslu. Zatímco dříve znamenala havárie dlouhé roky odkladů a politických debat, dnes firmy reagují rychle a otevřeně. Japonská agentura JAXA sice oznámila pozastavení dalších startů H3, dokud nebude problém vyřešen, ale zároveň zdůraznila, že získaná data mají pro další vývoj zásadní hodnotu. Podobně postupovaly i další společnosti, které po haváriích okamžitě zahájily analýzu letových dat a úpravy hardwaru.

Zajímavým příkladem je i neúspěšný pokus o přistání soukromého lunárního landeru, který ukázal, že Měsíc zůstává technologicky náročným cílem i v době pokročilé automatizace. Přesto ani tento nezdar nevedl k zastavení projektu, ale spíše k jeho přehodnocení a posunu termínů.

V součtu tak rok 2025 nepůsobí jako selhání kosmonautiky, ale spíš jako důsledek jejího rychlého růstu. Čím více startů, tím větší prostor pro chyby. Zároveň ale platí, že každý neúspěch přinesl konkrétní poznatky, které mohou v dalších letech vést k vyšší spolehlivosti. Historie vesmírných letů ostatně ukazuje, že právě období zvýšených ztrát často předcházela technologickým skokům. Rok 2025 tak může být vnímán jako bolestivá, ale možná nutná kapitola současného vesmírného závodu.