V nedávné studii, která byla přijata k publikaci v The Astrophysical Journal, vědci analyzovali 21 hyperrychlých hvězd, které míří pryč z Mléčné dráhy. U poloviny z nich se podařilo vysledovat původ v jádru naší galaxie, což odpovídá tomu, že byly urychleny gravitační silou Sagittarius A*.

Ale co ta druhá polovina? Tyto hvězdy jako by nepocházely z Mléčné dráhy vůbec. Namísto toho jejich trajektorie ukazovala na Velké Magellanovo mračno – což je zatím nejpřesvědčivější důkaz, že by se v něm mohla ukrývat další supermasivní černá díra.

Jak velká by mohla být tato černá díra?

Podle prvotních odhadů by skrytá černá díra ve Velkém Magellanově mračnu mohla mít hmotnost přibližně 600 000 Sluncí. To je sice méně než u Sagittarius A* (která váží asi 4,3 milionkrát více než Slunce), ale stále dost na to, aby mohla výrazně ovlivnit pohyb hvězd ve své galaxii.

Tento objev by mohl vysvětlit i další záhady, například to, proč má LMC tak neobvyklou rotaci nebo proč se v jeho jádru nenachází běžná shluková struktura, jakou bychom u tak velké trpasličí galaxie očekávali.

Proč jsme ji doteď neviděli?

Jedním z důvodů, proč se o existenci této černé díry zatím jen spekuluje, je fakt, že většinu černých děr objevujeme díky jejich interakci s okolní hmotou. Když pohlcují plyn nebo hvězdy, uvolňují obrovské množství rentgenového záření, což je pro nás viditelný signál. Pokud je ale černá díra ve Velkém Magellanově mračnu v klidovém stavu a neinteraguje s dostatečným množstvím hmoty, může být téměř neviditelná.

Zdroj: Shutterstock

Dalším problémem je samotná povaha LMC – tato galaxie je relativně blízko, ale zároveň dostatečně chaotická na to, aby mohla maskovat důkazy o přítomnosti supermasivní černé díry.

Pokud by se existence této černé díry potvrdila, znamenalo by to, že supermasivní černé díry mohou existovat i v galaxiích, kde jsme je dosud nečekali. To by mohlo mít velké důsledky pro teorie o vzniku a vývoji galaxií.

Doposud si vědci mysleli, že supermasivní černé díry se formují především v obřích galaxiích, jako je Mléčná dráha, Andromeda nebo galaxie v kupě v Panně. Objev v LMC by však naznačoval, že i menší galaxie mohou mít vlastní supermasivní černé díry, což by mohlo znamenat, že jsou běžnější, než jsme si mysleli.

Vědci nyní plánují další pozorování Velkého Magellanova mračna, aby potvrdili nebo vyvrátili tuto teorii. K tomu by mohly pomoci například budoucí mise zaměřené na detekci gravitačních vln, které by mohly odhalit přítomnost extrémních gravitačních interakcí uvnitř této galaxie.

Do budoucna se očekává, že teleskopy jako James Webb Space Telescope nebo připravované projekty zabývající se gravitačními vlnami poskytnou nové důkazy, které buď potvrdí existenci této skryté černé díry, nebo nám pomohou lépe pochopit dynamiku galaxií v našem kosmickém sousedství.