Na vrcholu havajské neaktivní sopky Mauna Kea se nachází poměrně známá skupina astronomických observatoří, které mají i díky svému velmi kvalitnímu vybavení na kontě celou řadu zajímavých astronomických a astrofyzických objevů. Jednou z těchto observatoří je i W. M. Keck Observatory, která disponuje optickým spektrometrem nazvaným Keck Planet Finder (KPF), jehož primárním účelem je objevovat a klasifikovat exoplanety s pomocí Dopplerovské spektroskopie. Dalším úkolem je radiální měření rychlosti s přesností lepší než 50 cm/s.

Právě tento přístroj zaměřila observatoř na 21 světelných let vzdálenou hvězdu HD 219134, která na výzkum pomocí klasických teleskopů nevykazuje dostatečné změny jasu. Pomocí KPF observatoř provedla během čtyř nocí přes 2000 měření této hvězdy a analýzou jejích oscilací vědci následně určili velikost či stáří, které činí 10,2 miliardy let, tedy dvakrát starší než je Slunce. Tím se tato hvězda řadí mezi nejstarší známé hvězdy na hlavní posloupnosti, jejichž stáří bylo určeno asteroseismologií. Jedná se také o první hvězdu chladnější než 5000 K, jejíž stáří bylo takto určeno a tudíž měření pomohla i vylepšení a kalibraci postupů, jimiž se stáří určuje.

K určení stáří se používá metoda zvaná gyrochronologie, která využívá skutečnosti, že rotace hvězd se s věkem zpomaluje a tedy mladší hvězdy rotují rychleji než ty starší. U hvězdy stejné třídy jako je HD 219134 (oranžový trpaslík třídy K) se však ukazuje, že zpomalování se s postupujícím stářím zastavuje. Každé další měření podobně staré hvězdy tak metody určování stáří významně zpřesňuje. Ke zpřesnění došlo i při určování velikosti hvězdy. Poloměr určený interferometricky se ukázal o zhruba 4 % větší, než poloměr zjištěný astroseismologicky.

Hvězda má svůj planetární systém, který tvoří minimálně pět planet, z nichž jsou dvě kamenné a velikostí se řadí do kategorie superzemě. Díky přesnějšímu určení vlastností jejich mateřské hvězdy mohl tým z W. M. Keck Observatory zpřesnit i hodnoty velikosti a hustoty těchto planet.