Hmat si obvykle představujeme jako smysl, který začíná a končí okamžikem fyzického kontaktu. Prst se něčeho dotkne, mozek zareaguje. Jenže právě tato zažitá představa se nyní začíná rozpadat. Výzkumníci z Queen Mary University of London a University College London přišli s důkazy, že lidské ruce dokážou vnímat objekty i bez přímého dotyku. Nejde o intuici ani trik. Jde o měřitelný fyzikální jev.

Studie vychází z poznatků ze zvířecí říše. Některé bahňáky, například kulíci nebo pisíci, dokážou najít kořist ukrytou pod povrchem písku. Nespoléhají na zrak, ale na jemné změny tlaku a pohybu zrn kolem sebe. Tento princip, označovaný jako vzdálený dotyk, byl dlouho považován za výsadu zvířat se specializovanou anatomií. Teď se ukazuje, že něco podobného zvládá i člověk.

Co lidská ruka skutečně cítí

V experimentu měli účastníci za úkol jemně pohybovat prsty v písku a najít skrytou kostku ještě před tím, než se jí dotknou. Výsledky byly překvapivě přesné. Lidé dokázali přítomnost objektu rozpoznat s úspěšností přes 70 procent v okamžiku, kdy mezi prstem a předmětem zůstávala vrstva písku.

Fyzikální analýza ukázala proč. Když se prst pohybuje v sypkém materiálu, zrna se přeskupují a jejich chování se nepatrně mění ve chvíli, kdy narazí na pevnou překážku. Tyto mikroskopické změny se přenášejí zpět do kůže. Lidská ruka je citlivější, než se dosud předpokládalo, a pracuje téměř na hranici toho, co fyzika dovoluje detekovat.

Člověk versus stroj

Součástí výzkumu bylo i srovnání s robotickým senzorem řízeným algoritmem strojového učení. Robot dokázal objekty zachytit z o něco větší vzdálenosti, ale často se mýlil. Falešné poplachy snižovaly jeho celkovou přesnost na zhruba 40 procent. Člověk byl sice „kratšího dosahu“, ale výrazně spolehlivější.