Předpokládá se, že v průběhu příštích sto let bude zapotřebí investovat na vyčištění a zneškodnění jaderného odpadu skoro 5 bilionu korun (~200 miliard liber). Proto se v současné době tým počítačových vědců z University of Lincoln pokouší vyvíjet algoritmy pro strojové učení. Chtějí docílit prohloubení znalostí v několika oblastech jaderné robotiky, včetně nakládání s odpady a monitorování místa pomocí mobilních robotů. 

Místa zamořená radioaktivitou jsou pro lidi životu nebezpečné, proto jediným možným způsobem, jak tato místa vyčistit a zbavit je jaderného odpadu, je použití robotů. V úvahu připadají dva typy, první využívá rozšířenou realitu a je dálkově řízený lidmi; druhý využívá strojového učení.

Robot prvního typu bylu již postaven. Jedná se o dvouramenného robota, který je přidělán na mobilní platformu. Pracuje na principu tzv. „sdílené autonomie“, kde stroj může sice pracovat nezávisle, ale jako hlavní řídící orgán je zde stále člověk. Tým na univerzitě chce také zkoumat další potenciál využití rozšířené reality v oblasti jaderné robotiky.

Strojové učení je dále oblastí AI, která umožňuje systémům shromažďovat data a využívat je k informování o automatizovaném rozhodování a vylepšování na základě zkušeností, aniž by byla zkušenost naprogramována.

Projekt je financovaný britskou Rady pro výzkum technických a fyzikálních věd a je pod vedením profesora Gerharda Neumannema a Dr. Marca Hanheideema. Profesor Neumann uvedl: "Nedávné katastrofické situace, jako je výbuch ve Fukushimě, ukázaly zásadní význam robotické technologie pro monitorování a zásahy. Do dnešního dne však žádná tato technologie není, což dokazuje důležitost naší práce."

Problémů a komplikací je na cestě k dokonalému robotovi daleko více. Odborníci v Japonsku využívají roboty k likvidaci jaderné katastrofy ve Fukušimě a setkávají se s nestandardními podmínkami. Tím dochází u značné části robotů k roztavení spojů a dalším poruchám.