Klimatická změna je reálný jev. To dnes nikdo soudný nepopírá. Otázkou ale zůstává, do jaké míry je způsobena lidskou činností a zda má smysl stavět ekonomiku na hlavu kvůli snížení emisí, které mají jen marginální dopad na globální klima.

Evropská unie v rámci Green Dealu zavádí přísné sankce, emisní kvóty a povinné změny, které dramaticky zvyšují náklady v průmyslu, dopravě i zemědělství. Přitom právě Evropa se podílí na světových emisích jen zlomkem – i kdyby celá EU zítra přešla na elektřinu a zakázala auta, efekt na globální teplotu bude téměř nulový.

Zatímco v Bruselu roste byrokratický apetit na přerozdělování a restrikce, věda přichází s mnohem logičtějším řešením: využít energii, kterou Země sama produkuje – čistě, tiše, trvale.

Přírodní vodík: zapomenutý zdroj s obřím potenciálem

Výzkum vědců z Oxfordu, Durhamu a Toronta, zveřejněný letos v prestižním Nature Reviews Earth & Environment, ukazuje, že zemská kůra obsahuje obrovská ložiska přirozeně vznikajícího vodíku. Ten vzniká hluboko pod povrchem při chemických reakcích hornin a vody a může se akumulovat podobně jako zemní plyn.

Podle jejich výpočtů by tato naleziště mohla pokryt energetické potřeby lidstva na dalších 170 000 let, a to zcela bez emisí CO₂.

Na rozdíl od tzv. „zeleného vodíku“, který se nákladně vyrábí elektrolytickým rozkladem vody pomocí elektřiny z obnovitelných zdrojů, přírodní vodík vzniká bez lidského zásahu, a tedy i bez potřeby nákladných dotací nebo masivní infrastruktury.

Proč nestačí elektromobilita?

Elektromobily a solární panely jsou populární témata, ale technologicky narážejí na limity. Výroba baterií je energeticky náročná, recyklace problematická a dostupnost surovin omezená. Navíc většina elektřiny v Evropě stále pochází z fosilních zdrojů.

I kdyby se EU kompletně elektrifikovala, globální oteplování to nezastaví. Klimatický systém je složitý a ovlivňují ho sluneční cykly, oceánské proudy, sopečná činnost i přirozené výkyvy, které nemají s emisemi CO₂ žádnou přímou souvislost.

To ovšem v EU nikoho nezastavuje. Green Deal nadále přitvrzuje, zavádí nové poplatky, omezuje výrobu a nutí firmy i občany do drahých a často zbytečných přestaveb. Je to přístup, který postrádá realismus – a právě v tomto kontextu vodík dává konečně smysl.

Průlom bez ideologie

Přírodní vodík je jiný. Není to produkt ideologie ani dotační politiky. Je to výsledek geologického poznání a technologických možností, které už máme k dispozici.

Nový výzkum přináší i konkrétní návod, jak a kde ložiska vodíku hledat. Podle vědců existuje „recept“, který kombinuje správné horniny, teplotu, tlak a geologickou historii k tomu, aby mohl vzniknout a hromadit se využitelný vodík. Pokud se přidá ještě izolující vrstva a mikrobiologická rovnováha, může vzniknout skutečné ložisko – ekvivalent plynového pole, ale s nulovými emisemi.

Profesor Chris Ballentine z Oxfordu přirovnává celý proces k pečení suflé – všechno musí sedět, ale pokud se to podaří, máme v ruce čistý, levný a dlouhodobě udržitelný zdroj energie.

Zdroj: Shutterstock

Z vodíku se už rodí nový průmysl

Autoři studie zároveň zakládají firmu Snowfox Discovery Ltd., jejímž cílem je systematicky hledat a těžit přírodní vodík. Tento krok ukazuje, že nejde o akademickou teorii, ale o skutečný ekonomický záměr – bez nároků na dotace a bez ideologického nátlaku.

Na rozdíl od „zelených plánů“, které často končí u deklarací a grantových výzev, má těžba přírodního vodíku praktický základ, obchodní model a měřitelné výsledky. Je to cesta, jak spojit vědu, ekonomiku a energetickou soběstačnost.

Ne zelená hysterie, ale rozumná budoucnost

Místo toho, abychom se podřizovali stále přísnějším emisním kvótám a sledovali, jak průmysl opouští Evropu, měli bychom se zaměřit na to, co skutečně funguje. Přírodní vodík není zázrak ani zkratka – ale je to logický krok směrem k energetické stabilitě, který není založený na vině nebo strachu, ale na poznání.

Je načase přestat stavět politiku na panice a začít s využíváním toho, co nám planeta nabízí – bez hysterie, bez povinností, bez ideologického nátlaku. Vodík v zemské kůře není mýtus. Je to jedna z výzev k návratu ke zdravému rozumu.