Spojené státy otevřeně přiznaly něco, co se ve vesmírných plánech dlouho říkalo spíš potichu. Pokud má lidstvo skutečně zůstat na Měsíci déle než pár dnů, bez jaderné energie to nepůjde. V lednu NASA a americké ministerstvo energetiky podepsaly memorandum, které jejich spolupráci na vývoji vesmírného jaderného reaktoru posouvá z fáze experimentů do roviny politického závazku.

Nejde o akademickou debatu ani o vzdálenou vizi. Americká vláda chce, aby už v roce 2030 na povrchu Měsíce fungoval zdroj elektrické energie, který dokáže napájet celé základny. Nejen pár přístrojů nebo vozítek, ale infrastrukturu, která má umožnit dlouhodobý pobyt posádek, výrobu kyslíku, vody i paliva a přípravu dalších misí směrem k Marsu.

NASA v tomhle směru otevřeně říká, že klasická solární energie nestačí. Na Měsíci trvá noc čtrnáct pozemských dní. V některých oblastech teploty klesají hluboko pod minus sto stupňů Celsia. Solární panely by v takových podmínkách musely být obrovské, zranitelné a nespolehlivé. Jaderný reaktor naproti tomu dokáže vyrábět elektřinu nepřetržitě celé roky bez doplňování paliva a bez ohledu na světlo, prach nebo extrémní chlad.

Zdroj: Shutterstock

Jádro jako klíč k trvalé přítomnosti

NASA má s jadernou energií ve vesmíru bohaté zkušenosti, i když se o nich mluví méně než o raketách a přistáních. Už desítky let používají americké sondy radioizotopové generátory, které vyrábějí elektřinu z rozpadu plutonia. Právě díky nim mohly mise jako Cassini u Saturnu nebo vozítka Curiosity a Perseverance fungovat daleko od Slunce a bez závislosti na panelech.

To, co se dnes chystá pro Měsíc, je ale úplně jiná liga. Nejde o malé zdroje v řádu stovek wattů, ale o reaktor schopný zásobovat celou základnu. V praxi to znamená několik desítek kilowattů stabilního výkonu, který umožní běh obytných modulů, laboratoří, komunikačních systémů i zařízení na zpracování místních surovin.

Právě to je klíčové pro plán Artemis, kterým chce NASA vrátit lidi na Měsíc a udržet je tam dlouhodobě. Základna nemá být jen symbolickým návratem. Má sloužit jako zkušební prostor pro technologie, které jednou umožní cestu k Marsu. Bez spolehlivého zdroje energie by to zůstalo jen na papíře.

Politický rozměr celé věci je přitom stejně důležitý jako technický. V prosinci vydal prezident Donald Trump exekutivní příkaz, který výslovně vyzývá k výstavbě lunární základny do roku 2030 a k přípravě jaderného reaktoru, který má být v té době připraven k vyslání na Měsíc. NASA tak má jasné zadání a časový rámec.

Pro ministerstvo energetiky je to návrat k tradici, na kterou Spojené státy rády odkazují. Od projektu Manhattan přes éru Apollo až po dnešní vesmírné programy. Když se americká věda a průmysl spojí kolem velkého cíle, dokážou posunout hranice možného. Právě tak je dnes prezentován i lunární reaktor.

Na rozdíl od sci fi představ ale nepůjde o klasickou elektrárnu s chladicími věžemi a parními turbínami. Reaktor pro Měsíc musí být kompaktní, bezpečný při startu rakety i při přistání a schopný pracovat autonomně v extrémním prostředí. Vývoj takového systému je technicky náročný, ale NASA a DOE už na něm několik let pracují a nynější dohoda jim dává politické krytí i finance.