NASA chce posílat solární energii družicí z vesmíru na Zemi: pracuje ve dne i v noci
Nový způsob získávání energie ze Slunce, přesto levněji a efektivněji. Má šanci na úspěch a uleví to alespoň trochu lidstvu v závislosti na ropě?
Na čem v poslední době mimo jiné pracuje americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA)? Tak třeba na transferu solární energie na planetu Zemi prostřednictvím satelitů. Projekt, jenž je stále ve vývojovém stadiu, se nazývá Solar Power Satellite via Arbitrarily Large Phased Array, neboli zkráceně SPS-ALPHA.
Ona družice osazená solárními panely vypadá spíše jako sklenička na drink, v čemž však tkví její síla. Hlavním úkolem bude zachytávat sluneční paprsky a použitím panelů pro mikrovlnný přenos následně takto získanou solární energii "vyslat" zpátky na Zemi ve formě rádiových vln.
Jakou infrastrukturu je pro to všechno na povrchu planety nutno mít? Ono zařízení bude sestávat z velkého shluku diod společně propletených a vytvářejících jakousi síťovinu. To navíc umožní umístění kdekoliv na světě. Využití se očekává tedy v odlehlých oblastech, kde je elektrická energie nepříliš běžná věc, případně v místech postižených různými katastrofami.
Podle vyjádření doktora Johna Mankinse, zkušeného odborníka z oboru, prezidenta konzultanské společnosti Artemis Innovation Management Solutions a vedoucího představitele celého projektu, by přijímače na Zemi měly být široké okolo šesti až osmi kilometrů v průměru a umístěné pět až deset metrů nad povrchem.
K efektivnímu využití tohoto do budoucna možného řešení energetické (ne)závislosti států majících problémy s přístupem k elektrickému proudu však bude potřeba učinit pár úprav. Zejména se to týká solárních panelů. Ty by totiž mohly mít tendenci se přehřívat. Aby tomuto bylo zamezeno, musí být vytvořeny nové odolnější materiály schopné fungovat i za vyšších teplot, případně navýšit efektivitu těch stávajících. To je však úkol pro vědce.
Jako materiál pro onu kosmickou elektrárnu se plánují využít sloučeniny uhlíku, na nějž si můžeme zvykat stále více, zejména díky jeho velmi zajímavým vlastnostem a relativní lehkosti. Na rozdíl od klasických solárních elektráren tak SPS-ALPHA nemusí být omezeno nocí, pokud budou vhodně umístěny kolektory ve vesmíru. Pokud tedy nepočítáme situaci, kdy někteří koumáci za účelem maximalizace zisku na zemské solární panely svítili i v noci reflektory a přesto byli v plusu (vysoké výkupní ceny).
V minulosti byla myšlenka na takový způsob získávání energie zavržena. Konkrétně to bylo v sedmdesátých letech minulého století, kdy se tak stalo zejména kvůli vysoké finanční náročnosti, což vzhledem k technologickému pokroku je nabíledni. Podrobnou dokumentaci aktuálního projektu naleznete zde.
Díky pokroku je tak nyní možno SPS-ALPHA uskutečnit výrazně levněji. Jako předpokládaný rok dokončení se jeví 2025, tak jsem docela zvědav na fungování v praxi. Osobně si myslím, že se dokončení nakonec prodlouží. Člověku se může vybavit Nikola Tesla a jeho plány na přenos energie bez drátů. Důležité bude rovněž zajistit, aby výše uvedené zařízení lidstvu neškodilo a nevymklo se kontrole.
Mohlo by vás zajímat:
Zdroje:
