Vesmírný "internet" je prozatím spíše otázkou budoucnosti. Do doby, než bude něco takového vůbec ve větším měřítku potřeba, je dobré alespoň vyzkoušet výhody či nevýhody jednotlivých řešení. Spojení naší domovské planety s zařízeními obíhajícími její přirozenou družici doposud probíhalo pomocí radiového signálu, což se vědcům z NASA a MIT začíná zdát jako přežitek. Nahrazení jinou technologií je prý navíc do budoucna nevyhnutelné.

Psali jsme o zajímavých technologiích:

• Nejrychlejší „WiFi“ na světě: Rekord s přenosem 100 gigabitů za vteřinu ukazuje možnosti bezdrátových sítí
• Po lidstvu možná i něco zůstane, optické disky z wolframu mohou udržet data až miliardu let
• NASA chce posílat solární energii družicí z vesmíru na Zemi: pracuje ve dne i v noci

Stejně jako při podobných pokusech na Zemi byl místo radiového přenosu zvolen laser, pomocí nějž je možné provádět vysokorychlostní přenos i na veliké vzdálenosti. Pokus s daty vysílanými formou paprsku světla to rozhodně není první, důležitý je však pro vědce především výsledek v oblasti stability přenosu a rychlosti. Radiová technologie již v tuto chvíli dosahuje svých limitů, navíc pak nové technologie a mise kladou nemalé nároky na rychlost přenosu dat na Zemi, kde následně dochází k jejich detailnějšímu zpracování.

Rádiové vlny však nepochybně ještě dlouhou dobu budou držet prim díky rozšířené infrastruktuře a relativně nízkým nákladům na provoz. Její výhody jsou zřejmé i v případě, kdy je nutné paprsek světla zaměřovat velmi přesně, což u rádiového signálu odpadá. Stále je však laser rychlejším řešením - má větší datový tok, přestože se prostorem šíří stejně rychle jako vlny. Tuto výhodu pocítíme především při vzdálenějších misích, kde je délka čekání mezi odesláním a přijmutím signálu delší, než u Země a Měsíce.

Jak dlouho přibližně letí signál od těles sluneční soustavy k Zemi

• Z Měsíce 1,25 sekundy
• Z Venuše 3,26 minuty
• Z Marsu 5,15 minuty
• Ze Slunce 8,19 minuty
• Z Pluta 4,44 hodiny

Vyloučeno ani není, že jednoho dne vznikne na povrchu Měsíce základna či datacentrum, odkud budou data nejen zasílána, ale také na stejném místě bude docházek k jejich uskladnění. Rychlé připojení by v takovém případě bylo nezbytností.

Pokus s laserovým přenosem probíhal v rámci programu Lunar Laser Communications Demonstration (LLCD) za pomoci sondy Lunar Atmosphere and Dust Environment Explorer (LADEE). Rychlost 622 Mb/s je prozatím maximem pro zasílání dat ze sondy na modrou planetu, k čemuž je nutná dobrá viditelnost na straně přijímače. 

Dlouhodobým cílem mise je optimalizace síťových protokolů pro vesmírné využití a rozložení připojení mezi více satelitů naráz, čímž by prý při stávajících podmínkách mohlo dojít ke zrychlení až na 1,25 gigabitů za sekundu.

Na bezpečnost myslí i Stephen Hawking

Laserová komunikace má ještě další důležitý benefit, a to v podobě vyšší bezpečnosti. Pokud se někomu nepodaří napíchnout přijímač, případně vysílač, jen těžko bude laserový paprsek "odchytávat". Několik vědců a filosofů, mezi nimiž je i známý vědec Stephen Hawking, upozorňují na bezpečnostní problém s případnými "mimozemšťany". Pokud ve vesmíru další život někde je, nemůžeme přeci vědět, zda se nejedná o potenciální hrozbu.