Když se mluví o raketových motorech, většina lidí si představí hlučný start a obrovské sloupy ohně. Jenže budoucí cesta na Mars může vypadat úplně jinak. NASA totiž pracuje na technologii, která je na první pohled nenápadná, ale pro dlouhé vesmírné mise může být důležitější než klasické chemické rakety.

Výzkumníci z Jet Propulsion Laboratory v Kalifornii v únoru úspěšně otestovali nový typ iontového motoru. Konkrétně jde o takzvaný lithium-fed magnetoplasmadynamic thruster, tedy magnetoplasmadynamický motor využívající lithium. Testy proběhly 24. února ve speciální vakuové komoře Comet a podle NASA dopadly lépe, než se čekalo.

Motor během zkoušek dosáhl výkonu až 120 kilowattů. Pro běžného člověka to možná není příliš vypovídající číslo, jenže ve světě elektrického pohonu jde o obrovský posun. NASA uvedla, že jde o první elektrický pohonný systém ve Spojených státech, který se na takovou úroveň dostal.

Administrátor NASA Jared Isaacman označil test za významný milník. Podle něj chce agentura pokračovat v investicích do technologií, které jednou umožní další velký krok lidstva ve vesmíru.

Iontové motory fungují jinak než běžné rakety. Nespoléhají na spalování velkého množství paliva. Místo toho urychlují pomocí elektromagnetického pole nabité částice, které vytvářejí tah. Zrychlení je sice pomalejší, ale motor může pracovat velmi dlouho a s výrazně menší spotřebou paliva.

Právě to je pro lety k Marsu zásadní. Každý kilogram paliva navíc totiž znamená dražší a složitější start. Elektrický pohon může podle NASA snížit potřebné množství paliva až o desítky procent.

NASA míří mnohem dál než k současným sondám

Dosud nejvýkonnější iontový motor NASA používá sonda Psyche, která míří ke kovovému asteroidu mezi Marsem a Jupiterem. Nový motor je ale přibližně pětadvacetkrát silnější. A tím ambice nekončí.

James Polk z Jet Propulsion Laboratory, který se iontovým pohonům věnuje už od mise Deep Space 1 v 90. letech, uvedl, že cílem je během dalších let dostat výkon ještě mnohem výš. NASA chce postupně překročit hranici jednoho megawattu a později se dostat až ke čtyřem megawattům.

Takový výkon už by mohl stačit pro pilotované meziplanetární lodě.

Zásadní otázkou ale zůstává zdroj energie. Současné iontové motory využívají hlavně elektřinu ze solárních panelů. Ty fungují dobře blízko Slunce, ale čím dál sonda letí, tím méně energie získává. Obrovské panely navíc komplikují konstrukci celé lodi.

Právě proto NASA rozvíjí také projekt Space Reactor-1 Freedom. Ten počítá s malým jaderným reaktorem přímo na palubě vesmírné mise. Reaktor by vyráběl energii pro elektrický pohon i další systémy.

První start této technologie se plánuje nejpozději do konce roku 2028. Součástí mise má být i projekt Skyfall, při kterém chce NASA vyslat k Marsu několik malých rotorových strojů navazujících na úspěšnou helikoptéru Ingenuity.

Elektrický pohon přitom není žádná novinka posledních let. Ve vesmíru se používá už od 60. let minulého století. Technologie ale dlouho sloužila hlavně pro menší sondy. Až nyní začíná být reálné, že podobné motory jednou ponesou i lidskou posádku.