NASA vyvíjí pro letadla důmyslný systém, díky kterému by mohly být v blízké budoucnosti zachráněny stovky životů a ušetřeny miliardy dolarů. S novým systémem Auto-GCAS už by nemělo docházet k haváriím letadel v důsledku pochybení pilota. Automatic Ground Collision Avoidance System (Auto-GCAS) funguje tak, že monitoruje okolní prostředí (vyhodnocuje data ze senzorů), a v případě kritické situace, kdy hrozí letounu kolize, se automaticky spustí autopilot a provede s letadlem úhybný manévr, který bezpečně dostane letadlo a pilota z hrozícího nebezpečí.

Hlavním cílem Auto-GCAS je zamezit situaci, která se v leteckém žargonu označuje jako řízený let do terénu (anglicky Controlled flight into terrain). Jde vlastně o situaci, kdy je letadlo piloty neúmyslně navedeno do země, hory či jiné překážky. Posádka letounu si tuto situaci většinou uvědomí příliš pozdě, až v okamžiku, kdy již nelze zabránit kolizi. Jde o jednu z nejčastějších příčin, díky nimž dochází ke smrtícím leteckým nehodám. Sice existují např. pro komerční letadla elektronické systémy včasného varování TAWS, ale pokud se posádka rozhodne nedbat varování, dojde ke kolizi tak jako tak. S Auto-GCAS by měl autopilot se svým úhybným manévrem zasáhnout vždy.

V případě testování F-16, jakmile stíhačka prudce klesala k zemi, tak počítač vyhodnocoval kolik času zbývá do dopadu. V rozhodujícím okamžiku se spustil autopilot a provedl manévr, který zabránil ztrátě stroje.

Zatím se testuje na víceúčelových stíhačkách F-16. Do budoucna by měly být Auto-GCAS nebo jeho nástupcem vybaveny letouny F-22 a F-35. Přínos této technologie tkví hlavně v jednoduchém zavádění, s minimálními úpravami letounu. Nový systém může být zaveden vlastně do jakéhokoliv letadla. Auto-GCAS může být přizpůsoben i pro použití v libovolném dopravním prostředku za účelem zabránění kolize. NASA tak počítá, že najde tato technologie uplatnění i v automobilovém průmyslu nebo v lodní dopravě.