Lidé se na Měsíc v roce 2026 nepodívají. NASA předělává plán Artemis

Když vědci v roce 2023 analyzovali 311gramový meteorit nalezený v Africe, netušili, že drží v rukou něco, co zásadně změní učebnice planetární geologie. Meteorit označený jako Northwest Africa 16286 byl podle měření izotopů olova datován do doby před 2,35 miliardy let – období, ze kterého jsme dosud neměli téměř žádné přímé důkazy o měsíční vulkanické aktivitě.

Zatímco většina vzorků měsíčních hornin pochází z misí Apollo, Luna nebo Chang’e, a tedy z omezených oblastí Měsíce, meteorit NWA 16286 zřejmě pochází z hlubších a méně prozkoumaných vrstev. Při dopadu asteroidu byl vyvržen z měsíčního povrchu, putoval vesmírem a nakonec dopadl na Zemi. Právě takové "přírodní zásilky" umožňují vědcům zkoumat oblasti, které bychom jinak prozkoumali až za desítky let – pokud vůbec.

Unikátní chemický otisk z nitra Měsíce

Geochemická analýza ukázala, že meteorit je tvořen olivínem bohatým bazaltem, s výrazně vysokým poměrem uranu k olovu. Tato kombinace napovídá, že pochází z oblasti s dlouhodobým vnitřním ohřevem. Takový poměr naznačuje přítomnost radioaktivních prvků, které mohly generovat teplo ještě miliardy let po vzniku Měsíce.

Dle výzkumného týmu z University of Manchester to znamená, že Měsíc si uchoval dostatek vnitřní energie na to, aby v jeho nitru vznikaly další vlny magmatických aktivit. To zpochybňuje dosavadní teorii, podle které měly vulkanické procesy na Měsíci prakticky vymizet před více než třemi miliardami let.

Vzorek, který doplňuje mezeru

„Je to fascinující nález. Vyplňuje téměř miliardovou časovou mezeru mezi vzorky Apolla a těmi z čínských misí. Dokazuje, že vulkanická aktivita pokračovala i mezi nimi,“ říká Dr. Joshua Snape, hlavní autor výzkumu. Jeho tým výsledky prezentoval na prestižní Goldschmidtově konferenci v Praze.

Zatímco Chang’e 5 přivezla relativně mladé měsíční horniny (staré asi 2 miliardy let), a Apollo vzorky staré přes 3 miliardy let, meteorit z Afriky je přesně mezi. Přesto se chemicky odlišuje od všech předchozích vzorků. Je to tedy další důkaz, že měsíční vulkanismus měl více fází, různé chemické zdroje a zřejmě i složitější vnitřní dynamiku, než se čekalo.

Zdroj: Shutterstock

Lunární meteority: Levné sondy z nebe

Dr. Snape zdůrazňuje, že právě náhodně nalezené meteority často přinášejí ty největší objevy. Oproti nákladným misím umožňují analyzovat horniny z náhodných míst dopadu, která by jinak zůstala neprozkoumána.

Lunárních bazaltů bylo na Zemi identifikováno zatím jen 31 kusů, takže každý nový přírůstek může přepsat známou geologii našeho přirozeného satelitu. Tento konkrétní meteorit obsahuje také sklovité kapsy a žíly, které ukazují, že byl vystaven nárazu – pravděpodobně právě při vyvržení z měsíčního povrchu.

Co dál? Možná nové místo pro přistání

Meteorit NWA 16286 nejen že poskytuje nový pohled do minulosti Měsíce, ale může také napovědět, kde by měly budoucí mise přistát. Jeho geochemická stopa může vést k identifikaci regionu, odkud byl vyvržen. Pokud by se původní místo podařilo zpětně dohledat, může to být ideální kandidát pro další sběr vzorků – tentokrát s přesně cíleným robotem nebo lidskou posádkou.

Zatímco většina očí se upírá ke vzdáleným planetám nebo měsícům Jupitera, tento 2,35 miliardy let starý posel z Měsíce nám připomíná, že naše vlastní nebeské okolí stále skrývá zásadní tajemství. A že některé odpovědi mohou ležet ne ve hvězdách – ale v písku Sahary.