Série Warcraft poprvé stanula před zraky svých fanoušků v roce 1994, kdy se jednalo ještě o pouhou strategii. Tehdejší příběh však nedosahoval ani zdaleka nějakých valných kvalit a například s legendárním Warcraft III se nedá ani srovnávat.

Během těchto dvou dekád série nejenom pokročila dějově o generací dopředu, ale také přispěla do příběhu nesčetným množstvím knížek, komiksů, povídek a dodatků. Jen ti největší fajnšmekři mají v ohromném (takzvaném) lore dokonalý přehled. A možná i ti mají v některých věcech značný bordel, jelikož jsou čas od času některé věci prohlášeny za nekánonové a nahrazené jinými výklady. Taková hráčská bible.

Příběh Warcraftu: První střet naštěstí patří k těm stravitelnějším částem, jelikož se jedná téměř o počátek psané historie. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že svět Warcraftu začíná Titány, zradou Sargerase, Eredary, válkou s Draenei na Draenoru či přinejmenším vypitím Mannorothovy krve, nemluvě o Válce Prastarých, tak tedy jinak… Jedná se o filmové přepracování děje prvního dílu z roku 1994, s doplňky inspirovanými knížkami (konkrétně Poslední Strážce, popřípadě Zrod Hordy či nově Durotan) a známými příběhy.

Pokud už jste se v minulém odstavci začali ztrácet v přehršli pojmů, pak vězte, že z filmového Warcraft budete odcházet s podobným dojmem. V každém rozhovoru zazní několik pojmů, které hráčům automaticky evokují oblast, postavu, lokaci, raid či alespoň kouzlo. Bez nich by se však ani zdaleka nejednalo o tak skvělý zážitek, během kterého má divák/hráč nepřetržitý výraz od ucha k uchu.

Snímek je dále přímo prošpikovaný drobnostmi, které nastavují ruku fanouškům. Čím více se v historii a hrách ze světa Warcraftu vyznáte, tím lepší zážitek čekejte. Bohužel se ale připravte na nutné změny, které s převedením na jiné médium vždy souvisí. Naštěstí se nejedná o markantní výhybky, ale spíše o zjednodušení jinak komplexních událostí.

<MOŽNÝ SPOILER> Zápletka okolo Medivha je například trochu nevýrazná, takže přečíst si knihu Poslední strážce rozhodně doporučujeme, jelikož je ve filmu vyvrcholení této postavy velmi ukvapené, bez solidního vysvětlení, a působí tak velmi lacině a z odkudsi vytažené. Klíčová role Plamenné legie byla z příběhu vynechána, ale je patrné, že jen z důvodu už tak komplikovaného děje. Jejich role škrtnuta nebyla, jen se jí film nevěnoval a pouze nastínil skrze pár zmínek, které pochopí jen znalejší. </MOŽNÝ SPOILER>

Celkově děj působí lehce zmateně, zejména tedy pro diváky, kteří s Warcraftem měli jen málo co dočinění a příběh znají pouze z doslechu či vůbec. Režisér Duncan Jones si však od začátku uvědomoval svoji cílovou skupinu, a tak si zřejmě s neznalci příliš hlavu nedělal. Je nutné vzít v úvahu, že se jedná o názvosloví a události, které jsou rozprostřeny v desítkách (možná stovkách) hodin obsahu a několika knížkách. A pokud chtěl být scénář věrný předloze (minimálně v jejím jádru), pak bylo nutné vše zhutnit do dvouhodinového filmu.

Každá scéna přímo hýří detaily, které v hráčích vzbuzují nostalgický pocit. Ať už se kamera nachází ve Stormwindu, v Elwynn Forestu, Hellfire Peninsule, Blasted Lands, Westfallu, Darkshore, Deadwind Passu, Karazhanu, kdekoliv… Všechno je na první pohled rozeznatelné, ba dokonce herně přesné. Bylo by smutné prozrazovat každou drobnost, jelikož součástí zážitku je všechny tyto tzv. easter eggy hledat v každé scéně. Ať už se jedná o summonovací kámen do instancí nebo třeba jen důležitou postavu, kterou snímek zcela ignoruje, ale každý správný hráč ji pozná podle ikonického účesu a zbraně.

Pokud patříte mezi skupinu, která ve světě Warcraftu strávila nejeden pátek, pak vaše hlavy budou kmitat z jedné strany plátna na druhý. A po odchodu z kina budete přemýšlet, zda nezajít na film ještě jednou, pro případ, že jste něco minuli. A vězte, že určitě minuli.

Bude rozhodně skvělé si počkat na rozšířenou edici, která má o 40 minut delší stopáž, už jen kvůli těmto malinkým detailům, ze kterých se ježí chlupy i na chlupech. Střih několika desítek minut je bohužel v některých ohledech dost poznat, nejenom kvůli zmíněnému maglajzu v ději…

Děj působí značně ukvapeně, jako by se vše odehrálo ve velmi krátkém časovém rámci. Akčnosti to nijak nevadí, ale příběhová pozadí některých postav velmi utrpěla. Jmenovitě Garona, Anduin Lothar, popřípadě Medivh a Khadgar. Přitom se dalo ušetřit na několika zbytečných částech příběhu.

Jistá nejmenovaná romantická vložka jako by z oka vypadla vztahu Kili a Tauriel z Jacksonova Hobbita, přičemž není ani příběhově správná. Dále vztahu otce a syna mezi Anduinem a Callanem je věnována nulová péče. V obou případech nefunguje mezi herci žádná chemie a příběhu to kazí fazónu.

Herecké obsazení také bohužel neohromí, navzdory známým tvářím. Největší pochvalu zaslouží představitel Durotana, který celý film potahal do výšin. Dále Gul’Dan, Orgrim i Blackhand. Zbytek trpěl potížemi vcítění se do své role, už jen kvůli některým křečovitým replikám či mumlání (co se originálu týče). Mezi frakcemi lidí a orků vychází z hlediska vyobrazení daleko lépe orkové, jejichž charaktery byly úplnější, jasnější, lépe zahrané i vizuálně fantastické.

Z dřívějších upoutávek na sebe nechávalo upoutanou pozornost zejména všudypřítomné CGI. Naštěstí se jedná o jeden z nejnádhernějších využití efektů, s kterými se lze v kinematografii za poslední roky setkat, včetně Avatara. Každý záběr na orka je slastná podívání a v žádném případě nepůsobí nepatřičně vyumělkovaně. V soubojích je to už trochu jiná pohádka.

Nebyl by to Warcraft bez pořádných rvaček, soubojů, duelů a podobných šarvátek. CGI v těchto případech je poměrně rušivé, jelikož se zjevně snažili autoři zakrýt určité nedostatky motion-blurem (rozmazáním pohybu). V soubojích je to více než patrné a trochu to zážitku ubližuje. V některých záběrech přes scenérie by naopak byl motion blur vhodný, jelikož je poznat běžné snímkování a rychlý záběr přes krajinu (potažmo budovy) se trhá.

Přitom jsou souboje tím největším pozlátkem celého filmu. Orkové nejsou jen tupí drvoštěpové, ale zasazují smrtelné rány, které divák cítí nejenom vizuálně, ale také zvukově. Každý zásah přesně dává na sobě znát, že to obdarovaného muselo zatraceně bolet. Pod ranami se láme zbroj, dupe hlína a kroutí nebožáci za doprovodu orkského řevu. Naše návštěva v Premiere Cinemas tento zvukový zážitek dokázala ještě obohatit zvukovým systémem Dolby Atmos.

• Jak zní a vzniká Dolby Atmos? Navštívili jsme kino s nejmodernějším ozvučením!

Do toho zaznívá hudba z rukou talentovaného Ramina Djawadiho, kterého hráči mohou znát z Her o trůny. Jeho rukopis je v každém hudebním doprovodu poznat. Zapamatováníhodné jsou ale pouze tři skladby, hlavní znělka celého filmu, dále známý podkres Stormwindu a závěrečné titulky, které každý hráč může znát z přihlašovací obrazovky.

Své místo v recenzi si zaslouží i magie, která konečně přepisuje fantasy filmy poslední éry, kde jsou kouzla jenom doplněk, co přichází na řadu v kritických okamžicích. Ve Warcraftu se posílá jeden frostbolt za fireballem, a tak se můžete těšit na pořádný Šmajdalfův ohňostroj. Nemluvě o teleportaci, která funguje jako naprosto normální způsob dopravy. 

Pokud jste četli text pozorně, mohli jste si všimnout, že je recenze v podstatě rozdělena na dvě části. Jedna fanouškovská a druhá kinematografická. V případě tohoto snímku je totiž nutné na něj koukat dvojím metrem.

Hráči World of Warcraft (nebo zkrátka jen Warcraft) se zde budou cítit jako doma, a budou schopní prohlédnout komplexní scénář do hloubky, aniž by se pozastavovali nad každým druhým pojmem. Díky tomu se mohou snáze soustředit na důležitější body, a ve scénáři se jen tak neztratit. Ostatní diváky přehršel jmen příliš zmate a nejspíš si neodnesou z filmu to samé, co cílová skupina.

Dále je nutné vzít v potaz dobu, do které filmové zpracování Warcraft se svým scénářem přichází. Nacházíme se v éře, kdy už diváky nezajímá čiré zlo versus čiré dobro, ale komplexní příběh, kde každá postava má svá pro i proti. Před dvaceti lety tomu však bylo jinak, a hlubší postavy přišly do světa až časem (Sylvanas, Arthas,…), a scénář to na sobě nechává znát. 

Celým filmem se žene myšlenka, že by si takový příběh zasloužil spíše seriálové zpracování, kde by každá postava dostala prostor, a nic by nepůsobilo tak unáhleně. I po spuštění závěrečných titulků zůstává na jazyku pocit, jako „kdyby někdo vzal celou sérii Her o trůny a smáčkl ji do dvou hodin“ (citace Jeremy Jahnse).

Už jen z těchto důvodu je jasné, proč si film odnášel tak ostrou kritiku, které jej posílala do řad průměrnosti i podprůměrnosti. Záleží tedy jen na potenciálním divákovi, zda se rozhodne na základě recenzí filmových kritiků, kteří snímek hodnotí kinematograficky bez přihlédnutí k fanouškům, nebo naopak recenzi příznivců předlohy, kteří snímek hodnotí pocitově.

Verdikt

Warcraft: První střet je kinematografický průměrný film, který se svojí předlohou pracuje tak dobře, jak jen dovede. Pár příběhových linií mělo být vynecháno, aby jiné důležitější měly prostor. Fanoušci Warcraft budou radostí slzet, ostatním praskne hlava (přesto si ale film mohou náramně užít). Jedna z nejlepších videoherních adaptací všech dob.

K intenzivnějšímu zážitku doporučujeme navštívit Warcraft: První střet v řetězci Premiere Cinemas, který obohatí snímek o technologii 3D prostorového zvuku Dolby Atmos.