Vždycky mi bylo líto, že jediná hra, která má nádherné grafické zpracování počasí a noční jízdu, je pouhá arkáda v podobě prvních Project CARS. Tedy hra, ve které neuplatníte nic ze svého těžko vydobytého řidičského umění. Nikdy jsem tuto hru neměl nainstalovanou a nehrál ji. Občas jsem jen mlsně sledoval opravdu krásná videa ze závodů. 

Přestože jsem ostražitý a například počinem od Codemasters DIRT 4 jsem se nenechal zlákat (což se ukázalo jako dobré rozhodnutí), mediální masáži tvůrců Project CARS2 jsem bezmezně podlehl. O to víc, když první recenze předběžné verze dávaly tušit, že se opravdu blíží něco, na co jsme všichni dlouho čekali. Ultimátní simulátor, který jak graficky, tak zpracováním nebude mít konkurenci. Je možné, aby se někdo dokázal přiblížit nebo snad i překonat jízdní model RFactor 2? 

Před svojí první zkouškou jsem pochopitelně vypnul veškeré asistenty a pomocníky řízení, dále nastavil všemožné na maximální realismus, FFB na RAW a loose setup, který je doporučován hráčům s volanty. Výběr trati byl jasný, na Spa jsem s Ferrari strávil snad mládí, v Assetto Corsa bych na téhle trati poznal každý kamínek (kdyby tam tedy nějaké byly). 

Dojmy z prvního závodu

Ihned po vyjetí z depa mě přes oči praštila opravdu nádherná grafika, kterou navíc krásně doplňoval zakřivený monitor o rozlišení 3440*1440 pixelů. Žádný ze simulátorů, které jsem popsal v předešlých kapitolách, nemůže takovým vizuálům konkurovat. 

Zvuk motoru není vyloženě špatný, ale že by dokázal na první sešlápnutí vtáhnout do hry, se rozhodně říct nedá. Co mě naopak překvapilo, že auto se ani nehne, a to i když jsem sešlápl plyn na podlahu. Žádné uskočení, žádný smyk. A přitom pneumatiky musí být úplně studené.

Obr. Project Cars 2

Řítím se do první zatáčky La Source. Její zvládnutí napoprvé ani neočekávám, naučit se tady zvolit správnou rychlost a stopu tak, abych trefil přesně apex, mi trvalo snad mládí. Odhaduji brzdný bod a šlapu na brzdy. To, co se ozvalo z reprobeden, mě znejistilo, tohle má být zvuk brzdícího Ferrari? 

Zatáčím prudce doprava a auto se bez předchozího upozornění ve volantu okamžitě vrhá do smyku, tedy je mi jasné, že skončím ve zpomalovacím pásu nebo ve svodidlech. Jenže ne, auto jaksi podivně řízeným smykem zatáčkou prosmýklo a volant přitom nedával žádnou odezvu ve smyslu, že by bylo něco v nepořádku.

Přední náprava se blížila obrubníku a pokud se doposud nic nedělo, čekal jsem právě na něm brilantní odezvu. Nic. Jakoby místo obrubníku byla jen jako namalovaná dekorace bez reálného dopadu na řízení vozidla.

Obr. Project Cars 2

Nadcházející Eau Rouge je v Assetto Corsa velice obtížná zatáčka, alespoň v některých vozidlech. Nemám tušení, jak se tvůrci poprali s touto kombinací, a tak volím možnost, kterou by na mém místě zvolil asi každý herní závodník, plný plyn. Výsledek bych rozhodně neočekával od simulátoru, na kterém pracoval Hamilton.

Rychlý nájezd zatáčky nevadil ani autu, ani hře samotné. Za zvuku smýkajících se pneumatik jsem nakonec projel zatáčku skoro rovně. Z odezvy na volantu přitom nebylo možné rozeznat, kdy přesně ztrácím přilnavost, kdy ji opět získávám, při přejezdu obrubníku – opět vůbec nic.

V dalších kolech jsem si pak všiml další zarážející věci. Je úplně jedno, v kvalifikaci i v závodě, jak zatáčku projedete, jestli se budete snažit zatáčet nebo ji prostě prohučíte rovně. Žádné diskvalifikace či postihu se nedočkáte, čehož ostatní hojně v závodě využívají.

Hra vám v malém okně pouze oznámí, abyste zpomalili, protože by vám mohl hrozit postih. Ale jaký postih a kdy zpomalit? Nic se nedozvíte. Navíc když doporučení zcela ignorujete, nestane se stejně nic. Příště zatáčku můžete projet zase rovno, zase získat výhodu, zase vyváznout bez postihu. Zklamání. 

Obr. Project Cars 2

Zatáčku Pouhon nezvládám a polovinou auta se dostávám na trávu. Pokud víte, co udělá RFactor 2 na trávě, tady podobnou reakci nenajdete, respektive žádnou. Tráva je asfalt, asfalt je tráva. Klidně jeďte dál s plným plynem, zatáčejte, ono to půjde a volant bude dělat, že o nic nejde.

Jsme na konci okruhu a pří výjezdu z poslední zatáčky Bus Stop dávám opět plyn až k zemi, a to ještě v momentě, kdy auto nedokončilo zatáčku. Možná proto, že už ani žádné problémy neočekávám. Ferrari se hezky srovná a začne zrychlovat do cílové rovinky. Žádný smyk, žádná ztráta trakce. Okruh jsem dojel ještě několikrát. 

Dokonce jsem se raději několikrát vrátil do nastavení, abych se ujistil, že je vše nastaveno tak, jak má být na nejtěžší možnou obtížnost. Bohužel, další zklamání.

Stejný okruh jsem zkusil také s podstatně starším vozidlem BMW, v podstatě se stejným výsledkem. Že jde o veterána, je zde simulováno delším, větším, a rozplizlejším smykem, jinak stejná hrůza.

V Project CARS2 se zkrátka nezbývá, než jen kochat uchvacující vizuální stránkou, ať už během závodů ve dne nebo v noci. Nicméně, kvůli tomu si fanoušci realistických závodních simulátorů Project CARS2 nekupují. Pokud si pod tímto žánrem představují vývojáři ze Slightly Mad Games právě tohle dílo, měli by zvážit změnu slovíčka Slightly za něco podstatně důraznějšího. 

Ve svém hraní jsem nicméně pokračoval a dal titulu ještě druhou šanci. 

>> Další kapitola.