Skupina výzkumníků vedená profesorem Danielem Bakerem z University of Colorado at Boulder (CU Boulder) objevila neviditelnou bariéru, která se nachází 12 000 km nad povrchem Země a podle vědců to vypadá, jakoby v této výšce narážely ultra rychlé elektrony na skleněnou stěnu. Pro tyto elektrony tvoří neviditelný štít hranici, kterou za normálních podmínek nejsou schopny překonat. Nejlépe jde celou situaci přirovnat k silovým polím štítů vesmírných lodí, které odolávají energetickým zbraním.

Van Allenovy radiační pásy, objevené v roce 1958 jsou dva neviditelné pásy, které svým tvarem připomínají americkou koblihu. Jedná se o vnitřní pás, který začíná ve vzdálenosti 650 km nad povrchem Země a končí ve výšce 9 500 km, a dále jde o vnější pás, který začíná ve vzdálenosti 13 500 km nad povrchem Země a končí ve výšce 58 000 km. Mezi nimi se nachází bariéra, a vědci si dlouhou dobu kladli otázku, proč v této oblasti nejsou žádné elektrony. Respektive co stojí za touto mezerou mezi Van Allenovými pásy. Dříve se myslelo, že za tím stojí radiové vlny generované lidskou činností (radio + TV) nebo magnetické pole Země.

Vědci nyní soudí, že nejpravděpodobnějším kandidátem, který stojí za touto mezerou bude plasmo sféra, která začíná ve výšce 650 km nad zemským povrchem a zasahuje až do blízkosti okraje vnějšího Van Allenova pásu. Podle výzkumníků ultra rychlé elektrony s plasmo sférou interagují a odráží se od ní. Tato interakce vytváří tzv. plasmosferické syčení a toto syčení zní jako bílý šum při přehrávání přes reproduktor.

Podle profesora Daniela Bakera je to vůbec poprvé v historii, kdy jsme schopni pozorovat něco podobného, protože jsme zatím neměli tak citlivé snímače pro ultra rychlé elektrony. Neviditelný štít byl objeven díky Van Allenovým sondám, které zkoumají radiační pasy obklopující Zemi. Tandem sond Van Allen A + Van Allen B získal během dvou let výzkumů radiačních pasů obklopujících planetu už ohromné množství dat. Mimo jiné stojí za objevem třetího Van Allenova pásu.