Když v roce 2022 dorazila první data z vesmírného teleskopu Jamese Webba (JWST), astronomové si všimli zvláštních malých červených teček. Na první pohled se zdály jako vzdálené galaxie, které vznikly pouhých pár set milionů let po velkém třesku. Jenže podle stávajících teorií nemělo být možné, aby byly tak velké a vyspělé v tak raném období vesmíru.

Právě proto si tyto objekty vysloužily přezdívku „universe breakers“ – „ničitelé vesmíru“. Vypadaly totiž tak, že zpochybňují samotné základy toho, jak si vědci představují vznik a vývoj galaxií.

Od galaxií k hvězdám černých děr

Nová studie publikovaná 12. září 2025 v časopise Astronomy & Astrophysics nabízí jiné vysvětlení. Tým vedený odborníky z Penn State tvrdí, že nejde o galaxie, ale o úplně nový typ objektu – tzv. hvězdy černých děr.

Podle této teorie nejde o shluk tisíců či milionů hvězd, ale o jednu gigantickou kouli plynu. Uvnitř takového objektu se nachází supermasivní černá díra, která nasává okolní hmotu. Zářivé světlo, které k nám dorazilo, tedy nepochází od klasických hvězd, ale od plynu zahřátého černou dírou.

Profesor Joel Leja z Penn State popsal tento objev jednoduše: „Mysleli jsme, že jde o malou galaxii plnou chladných hvězd. Ale ve skutečnosti je to jedna obrovská, velmi chladná hvězda – nebo spíš atmosféra kolem černé díry.“

Chladné hvězdy a falešné stopy

Červené tečky vydávaly slabé světlo v infračerveném oboru, což je typické pro tzv. chladné hvězdy. Ty jsou běžné, ale obtížně se pozorují, protože září méně než horké hvězdy. Jenže data ukázala, že záření těchto objektů neodpovídá typickým chladným hvězdám. Spíš připomíná rozsáhlý plynný plášť zahalený kolem černé díry.

Zdroj: Shutterstock

Rozhodující důkaz přišel v roce 2024, kdy vědci získali spektra zhruba 4 500 vzdálených galaxií pomocí Webbova teleskopu. Jedním z objektů byl extrémní případ, který pojmenovali „The Cliff“. Jeho světlo cestovalo k Zemi téměř 12 miliard let a ukázalo, že jde o supermasivní černou díru obklopenou obrovským plynným kokonem.

Chybějící článek ve vývoji černých děr

Většina galaxií má ve svém středu supermasivní černou díru. Tyto objekty mohou mít hmotnost milionů až miliard Sluncí, ale nikdo zatím přesně nevysvětlil, jak vznikají. Nově objevené hvězdy černých děr by mohly být prvním krokem k jejich formování – jakýmsi embryem, které rychle roste tím, že pohlcuje obrovské množství plynu.

Pokud se hypotéza potvrdí, vysvětlilo by to, proč už krátce po velkém třesku existovaly supermasivní černé díry. JWST by tak mohl pomoci zaplnit jednu z velkých mezer v kosmologii.

Cesta za dalšími důkazy

Samotní vědci ale zůstávají opatrní. Jak upozornil Leja, „vesmír je mnohem divnější, než si dokážeme představit“. Přesto je současné vysvětlení první, které odpovídá většině dostupných dat. Další měření se zaměří na hustotu plynu a dynamiku těchto objektů, aby se potvrdilo, zda opravdu jde o novou kategorii kosmických těles.

Jedno je ale jisté – malá červená světélka, která kdysi vypadala jen jako nevinné tečky na noční obloze, se mohou ukázat jako klíč k pochopení toho, jak se v mladém vesmíru rodily černé díry a galaxie. A to je objev, který může přepsat učebnice astronomie.