Temná hmota je zvláštní kapitola moderní fyziky. Víme o ní hlavně nepřímo, podle toho, jak tahá za viditelnou hmotu. Jenže co přesně to je, zůstává otevřená otázka. A právě v tomhle prostoru se teď objevuje další zajímavý nápad.

Dne 9. dubna 2026 vyšla v Journal of Cosmology and Astroparticle Physics studie, za kterou stojí Asher Berlin, Joshua W. Foster, Dan Hooper a Gordan Krnjaic z americké laboratoře Fermilab. Nejde o žádné definitivní řešení, ale o pokus podívat se na problém z trochu jiného úhlu.

Dlouhodobě se řeší zvláštní jev v centru Mléčné dráhy. Teleskop Fermi Gamma-ray Space Telescope tam zachycuje zvýšené množství gamma záření. Jedna z možností je, že jde o stopu po zániku částic temné hmoty. Jenže tady začíná problém.

Když se vědci podívají jinam, hlavně do trpasličích galaxií, nic podobného se nepotvrzuje. A to je zvláštní, protože právě tyhle malé galaxie obsahují obrovské množství temné hmoty a zároveň minimum rušení od hvězd nebo jiných zdrojů.

Dva typy místo jednoho

Klasické modely pracují s představou jediné částice. Buď se její srážky dějí zhruba stejně všude, nebo závisí na rychlosti. V obou případech ale dává smysl čekat, že když něco vidíme v Mléčné dráze, mělo by se to objevit i jinde. Jenže to se neděje.

Gordan Krnjaic a jeho kolegové proto navrhují jinou možnost. Temná hmota by nemusela být jednotná. Mohla by být složená ze dvou různých částic. A ty by se navzájem potřebovaly „potkat“, aby vznikl pozorovatelný signál.

Na první pohled jednoduchá myšlenka, ale má zajímavý důsledek. Nejde jen o to, kolik temné hmoty v galaxii je, ale jak je složená. V Mléčné dráze může být obou typů přibližně stejně. To zvyšuje šanci, že se částice střetnou a vytvoří gamma záření. V trpasličích galaxiích ale může jeden typ výrazně převažovat, takže ke srážkám dochází jen minimálně.

Najednou tak dává smysl, proč se signál objevuje jen někde. A zároveň to znamená, že absence signálu nemusí být důkaz proti temné hmotě, ale spíš stopa, jak vlastně funguje.

Samotní autoři přitom zůstávají opatrní. Data z trpasličích galaxií jsou zatím omezená a stále platí, že gamma záření může pocházet i z jiných zdrojů, například z pulsarů. Rozhodující tak budou další měření, ať už z teleskopu Fermi, nebo z budoucích observatoří.