Že člověk přírodě neporučí? Tak to už je dávno pasé. V minulosti nám to už několikrát ukázala Čína, když se řízeně snažila ovlivnit lokální počasí. Nejmasivnější pokus proběhl v roce 2008, kdy se v tamějších končinách odehrávaly letní olympijské hry.

Čína tehdy několik dní před jejich zahájením na oblohu vystřelila přes tisíc kapslí s jodidem stříbrným. Tím spustila déšť, zbylé mraky potom nad sportovním dějištěm rozháněla pomocí stíhaček. K podobnému kroku se pak k příležitosti významných ceremoniálů uchýlila ještě několikrát.

Ne vždy se ale dostavily výsledky, které odborníci očekávali. Vzpomenout můžeme rok 2009, kdy Peking zasáhla omylem vyvolaná sněhová bouře, která markantně ochromila dopravu. Zatímco v minulosti šlo o lokální pokusy, teď chce místní vláda v dlouhodobém měřítku cíleně řídit počasí na mnohem větším území.

Do roku 2025 se má experimentální plocha rozrůst na oblast 5,5 milionů čtverečních kilometrů. To pro srovnání odpovídá rozloze jedné a půl Indie. Vědci zdvihají prst, uměle ovlivňovat počasí v takto rozsáhlém území, může mít za následek změnu mikroklimatu.

Důsledkem by byla nemožnost pěstování některých plodin, může navíc dojít k ovlivnění toků zdejších řek. V oblasti se nachází například Mekong a Brahmaputra, které zásobují vodou miliony lidí.

Přesto všechno už Čína do svého programu investovala miliardy. Pořídila téměř 900 raketometů, které budou na oblohu vystřelovat kapsle s jodidem stříbrným, a 2000 digitálních řídících zařízení. K tomu i desítku speciálně upravených letadel.

Metoda, kterou místní odborníci využívají, je známá jako "Cloud seeding – Osévání mraků". Jodid stříbrný je sloučeninou, která svou strukturou připomíná led. Jeho rozptýlené částečky jsou body, kolem kterých kondenzuje voda a mění se v ledový krystal. Shluk krystalů následně vytváří mraky. Když příliš ztěžknout, padají ve formě srážek na zem.