Stránky LoveROMs a LoveRetro se těšily na poli abandonware velké oblibě, a co do velikosti patřily k těm největším. Na stránky LoveRoms mělo přistupovat přibližně 17 miliónů uživatelů měsíčně. Fanoušci starých herních konzolí společnosti Nintendo si na nich mohli znovu zahrát své oblíbené hry z dětství a zavzpomínat si na dobu, kdy měli herní konzoli NES, SNES nebo kapesní konzoli Game Boy.

Stránka profitovala z reklamy a provozovatelem byl Američan Jacob Mathias z Arizony. Tedy profitovala jen do té doby, než se společnost Nintendo rozhodla, že už dále nebude tolerovat takové masivní porušování autorských práv u videoher spadajících do svého portfolia a rozhodla se to řešit soudní cestou, což se stalo v červenci.

Stránky LoveROMs a LoveRetro následně zmizely z internetu a majitel dvou zmíněných webů se snaží se společností Nintendo nyní domluvit na mimosoudním řešení tohoto problému, protože pro společnost Nintendo by soud skončil zákonitě výhrou. V případě prohraného soudu by musel Mathias zaplatit Nintendu astronomickou pokutu v řádu miliónu dolarů, zřejmě několik desítek miliónů dolarů.

Jakmile další velké weby, které taktéž nabízely ROM soubory starých nintenďáckých her zjistily, co se děje, tak nastal tzv. dominový efekt. Webové stránky nabízející tzv. abandonware, což je opuštěný software, tedy v našem případě videohry, co se už běžně neprodávají v obchodech, začaly mizet z těchto stránek. Některé weby ze svých stránek odstranily jen nintenďácké ROMy, jiné šly tak daleko, že pro jistotu odstranily všechen stahovatelný obsah a poslední to zabalily rovnou a definitivně skončily.

Např. EmuParadise už nenabízí na svých stránkách abandonware hry ke stažení. Planetemu funguje dále, ale stáhlo všechny ROMy starých Nintendo konzolí ze svých stránek. A nakonec velmi populární stránka ISOZone skončila úplně.

V případě serveru ISOZone je to velká rána pro abandonware komunitu, tedy pro fanoušky starých her, protože na ISOZone byl mj. prakticky kompletní katalog DOSových her. Tedy full ISO soubory starých dosových her, které poskládala početná komunita, aby zachovala tyto staré hry i pro další generace. Bylo tam i mnoho dosových her, které dnes už prakticky legální cestou zakoupením v obchodě neseženete, protože takový GOG má ve své nabídce jen zlomek starých dosových her.

Komunita kolem ISOZone se ovšem nevzdává a hodlá přivést k životu dva projekty, které by měly být následovníkem ISOZone. Ovšem v jaké podobě, to je v současnosti záhada.

Menší abandonware stránky zatím zůstávají v provozu beze změny. Tedy i ty stránky, které mají nintenďácká ROMy, protože společnost Nintendo jde hlavně po těch největších webech, které mají největší příjmy z reklamy.

A tady se ukazuje velká díra v komerční nabídce. Proč už na internetu v oblasti abandonware není dávno něco jako Spotify nebo Netflix? Místo hudby a seriálů, filmů by se tato služba specializovala na staré hry.

Určitě by nebyl problém v dnešním digitálním internetovém věku udělat legální knihovnu starých her, kde by šly některé staré hry hrát v prohlížeči a další by si člověk legálně stáhl do svého počítače. Nebyly by tam žádné nové pecky, ale staré videohry, tedy dejme tomu 5 a více let staré videohry. Jenže aby někoho takový počin zaujal, tak by tam musela být naprostá většina starých her, tedy PC a herní konzole (emulace) s podobným paušálem jako má Netflix, nebo s kombinací free a placené služby jako je to u Spotify.

Možná se jednou něčeho takového na poli videoher dočkáme, jenže to by se museli nejprve vlivní lidé v herním byznysu na něčem takovém domluvit.