Korporace Rostec zastupující v tomto případě OAK (Sjednocenou leteckou korporaci) představila podle očekávání na moskevském aerosalonu MAKS nový stíhací letoun prozatím nazývaný Checkmate ("Šach mat"), Su-57 Checkmate nebo také jako LTS (Legkij taktičeskij samolet). Ten má patřit patřit mezi tzv. neviditelné neboli radarem těžko zjistitelné letouny. V takovém případě se stane již druhým ruským letounem patřícím do 5. generace.

Konec spekulacím

O novém jednomotorovém letounu se mluví už několik let. Konec spekulacím nakonec dala Sjednocená letecká korporace v polovině loňského dubna, když oznámila zahájení vývoje nového "lehčího" letounu 5. generace, jenž má doplnit větší Su-57. Stále však nebylo jisté, zda bude mít opravdu jen jeden motor, byť by to jinak nedávalo smysl.

Překvapením nebylo ani představení na letošní letecké výstavě MAKS 2021 – i o tom se delší dobu spekulovalo. K dalšímu zvýšení pozornosti došlo po oznámení Rostecu v tom smyslu, že se chystá něco, co nese označení "Chesmate". Ještě větší očekávání pak vzbudily jen několik dní před aerosalonem snímky menšího přikrytého letounu táhnutém po dráze. Stále jde podle všeho ovšem o dobře propracovaný model.

Postavit však takový letoun zcela určitě je ve schopnostech ruského leteckého průmyslu bude-li zajištěno dostatečné financování. Spíše zbožným přáním ovšem zůstávají prezentované termíny, které jsou v každém případě všeobecně považovány za zcela nereálné. První let je totiž plánovaný, respektive proklamovaný na rok 2023 a už o tři roky později mají, respektive mohou obdržet první sériové stroje první zákazníci. Jen pro porovnání: Su-57 poprvé vzlétl v roce 2010 a první sériový stroj (beze všech plánovaných technologií) byl postaven až předloni.

A MIG-35 vycházející konstrukčně z MiGu-29 byl jako prototyp poprvé zalétán v roce 2007 a teprve letos dokončuje státní zkoušky. Samotný vývoj má pro ruský letecký průmysl klíčový význam nejen s ohledem na export ale především na udržení know-how a pracovníků v sektoru. Zvláště poté co Su-57 pomalu přechází z vývoje do výroby a další projekty stíhacích letounů jsou zřejmě zatím jen na papíře nebo ve fázi konceptů.

Jednomotorová versus dvoumotorová koncepce

Posledním sovětským, respektive ruským jednomotorovým stíhacím letounem byl MiG-23, jehož výroba skončila v roce 1985. Už počátkem 80. let totiž začala v podstatě dodnes trvající výroba dvoumotorového lehčího MiGu-29 i středně-těžkého Su-27. Z něj vychází i víceúčelové Su-30, Su-35 i útočné Su-34.

Výhodou dvoumotorové koncepce byl a pochopitelně stále zůstává lepší poměr tahu vůči hmotnosti. To se projevuje také v ohledu nosnosti zbraňových systémů. Naopak dolet sám o sobě záleží na jiných faktorech. Větší Su-27 měl sice v době svého vzniku takřka dvojnásobný dolet oproti lehčímu MiGu-29 určenému z hlediska nasazení přímo na frontové linii. A i když byl doletu modernizovaných verzí podstatně vylepšený zvětšením a přidáním nádrží i úspornějšími pohonnými jednotkami, ruské letectvo z mnoha důvodů preferuje těžší letouny od Suchoje.

 Nový stíhací letoun má využívat motory i další technologie z většího Su-57

V případě letounu LTS je otázkou, zda bude případně zařazen do vlastního ruského letectva, byt se dlouhodobě objevují hlasy, že i takový typ by potřebovalo. Primárně je ale určený pro export a v tomto ohledu může být pro řadu států velmi zajímavým. Jediným jednomotorovým letounem 5. generace zůstává F-35, kterého si řada států nemůže nebo ani nechce pořídit. Čínský FC-31 prozatím není v sériové výrobě.

Reálné parametry

Nový ruský stíhač má podle zveřejněných informací dosahovat dvojnásobné rychlosti zvuku a dolétnout na vzdálenost 3 000 km, z čehož vychází maximální bojový rádius na 1 500 km. Unést by měl až 7 400 kg výzbroje. Typická protiletadlová konfigurace skládající se ze dvou modernizovaných střel R-73 a taktéž dvou R-77 se má vejít do vnitřních zbraňových šachet tak, aby nezvyšovaly radarový odraz. Naopak protilodní střely Ch-59MK bude případně nutné umísťovat na pylony pod křídla.

Přesný typ ani parametry AESA radaru a další senzorové výbavy prozatím nebyly zveřejněn. Víme jen, že pohonnou jednotkou má být motor Saturn AL-41F, který je vyvíjen právě pro větší Su-57. Pro něj má poskytovat maximální tah až 176 kN, být relativně úsporný a především umožňovat supercruise. O letu nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování se nicméně v případě jednomotorového LTS nemluví a dost možná jej nebude dosaženo kvůli celkovému poměru tahu k hmotnosti.

Jeden stroj LTS má podle současných plánů stát zajímavých 30 milionů dolarů. To je opravdu hodně málo a ještě je třeba počkat, zda se tento smělý záměr podaří.