Filmy natočené 3D technologií se množí jako houby po dešti. Filmoví režiséři doufají, že na diváka zapůsobí mnohem větším dojmem, alespoň co se týká emocionálního dopadu. Člověk je díky vylepšené technologii razantněji vtažen do děje, nicméně psychologové dokazují, že náš mozek ve výsledku vnímá 3D i 2D verzi filmu se stejnou intenzitou emocí.

Psychologové či neurologové běžně používají filmové klipy k vyvolání lidských emocionálních reakcí, které následně analyzují. S vývojem vizuálních technologií chtěli odborníci z University of Utah zjistit, zda se emocionální reakce liší u lidí, kteří sledují film ve 3D nebo standardně ve 2D. Výsledek je možná trochu nečekaný.

Studie se zúčastnilo 408 vysokoškoláků. Vědci na každého z nich napojili sadu elektrod, které sledovaly jejich fyziologické reakce (srdeční tep a produkci potu). Podle těchto veličin mohli lépe odhalit jemné změny v pocení, pomocí nichž u každého dobrovolníka měřili emocionální intenzitu a fyzické reakce na různé scény.

Film Polární expres

Filmy byly vybrány se zaměřením na konkrétní emoce, jako jsou strach, smutek, zábava nebo nadšení. Mezi snímky vybranými pro experiment byly jak 2D, tak 3D verze známých filmů, například Krvavý Valentýn, Já, padouch, Na vlásku nebo Polární expres.

Bohužel 3D technologie téměř ve všech případech neumocnila u testovaných subjektů jejich zážitek ze sledování. Vědci překvapivě nenarazili u žádného z promítaných filmů na výrazné elektrodermální reakce až na jednu výjimku - Polární expres režiséra Roberta Zemeckise. U tohoto filmu však podle vědců nejde o náhodu. Dobrovolníci údajně vnímali Polární expres o něco intenzivněji než ostatní filmy z důvodu vyšší kvality obrazu, pestřejších efektů a delších propracovanějších scén.

Toto zjištění zřejmě příliš neohromí filmové tvůrce a vydavatelské společnosti, které si chtějí trendem 3D filmů nahrabat co nejvíce peněz. A co vy, které možnosti dáváte přednost?