Inteligentní droni budoucnosti mezi sebou komunikují a spolupracují. Budou nás i chránit?
Tým švýcarských vědců předvedl chytré létající drony ve tvaru šestíúhelníku. Pikantní na nich je, že jsou inspirovány tak trochu živočišnou říší. Jsou schopny se samy spojovat, utvářet libovolné obrazce a vzájemně koordinovat svou činnost.
Děje se tak pomocí magnetů umístěných na bočních stranách robotů. Nezbytná je i elektronika zajišťující, že jakýkoli takto vzniknuvší obrazec bude nejen schopen vzlétnout, ale co je důležitější, ve vzduchu se i stabilně udržet a pohybovat. Právě to se děje. Ne náhodou je tak tvar podobný včelím plástvím.
Roboti si najdou svého parťáka (či parťačku?), utvoří spojení, a to bez mechanického zásahu člověka. Každá jednotka se tak sama rozhoduje, co učinit, aby pomohla celku, a věří ve zbytek "týmu", který se chová rovněž tak. Droni zatím bohužel nejsou schopni se takto "spárovat" ve vzduchu, číní tak prvotně pouze na zemi. Je však jen otázka času, než toto bude vylepšeno. Stejně tak je cílem tvůrců zajistit, aby byl systém nezávislý na kontrole člověka a tedy stoprocentně samostatný.
Jednotky spolu komunikují pomocí push pinů (jedna verze) či infračervených signálů (druhá verze). Právě vzájemné dorozumívání je zásaní pro správnou koordinaci a fungování týmu. Ne nadarmo se říká, že nejvíce problémů vzníká právě v komunikaci, mnohdy jsou to i problémy nejzbytečnější. Každý dron upravuje na základě tvaru celku výkon svého rotoru. Pro uvedení příkladu - tým ve tvaru T tak bude potřebovat jiný výkon botů na okrajích než jinde ve formaci.
Je tedy nutná správná společná "domluva", aby celek perfektně fungoval. Mnohé jistě napadne, že daný koncept se přímo nabízí pro použití k armádním účelům. Chytré bezpilotní jednotky budoucnosti by tak mohly brázdit bojová pole či (pokud zapojíme více fantazie) i města jako strážci pořádku. Jedna část by nesla monitorovací zařízení, druhá zásoby energie, třetí vysílací techniku, a tak dále...
Stejně tak zasažení jednoho drona by nutně nemuselo znamenat jeho zkázu, chybějící výkon by doplnili ostatní členové letky a ta by tak mohla vydržet mnohem déle, než se zřítí na zem. Inteligentní a efektivní souhra týmu je mnohdy zásadní. Celý projekt, jenž byl spuštěn v roce 2008 jako postgraduální výzkumná práce, se nazývá The Distributed Flight Array. Jeho praktické využití by dle tvůrců rovněž mělo být i v logistice. Hlavním autorem celé záležitosti je Dr. Raymond Oung.
Nedávno jsme psali o soupravě, s níž si lze vyrobit vlastního létajícího drona. Příslušné součásti se umístí na libovolný předmět, omezený pouze vahou a tvarem. Takto vzlétla již kupříkladu klávesnice či kotouč z kola. Vznášející se klávesnice sice naši bezpečnost moc neochrání, přesto se jednalo o zajímavou a pro mnohé kutily jistě atraktivní záležitost.
Mohlo by vás zajímat:
Zdroje:
Fastcompany, Geek, ETH, Dezeen
