Jelikož nejsem majitelem fotoaparátu a redakční také nebylo možno použít, byly fotky pořízeny nejmenovaným levným kompaktem. Snad nás za ně neukamenujete.

Krabice je překvapivě velká, pevná, a byť jednoduchá potiskem, působí velmi decentně. Uvnitř je notebook uložen v pěnových blocích a kolem notebooku je spousta prostoru – i v případě většího promáčknutí krabice by se notebooku nic nestalo. Pro jistotu byl ale notebook ještě zabalen v igelitovém pytli, aby nedošlo k poškrábání nádherného víka displeje.

Notebook jsem vybalil z pytle, položil na klín, složil krabici, zvedl notebook, krabici narval pod a notebook položil na krabici, již po několikáté šťouchnuvší do slečny na druhém sedadle, která právě prováděla podobnou proceduru s malým ASUSem Eee. 

Vzhled a design

Ladné a decentní tvary, vcelku tenké tělo (3,9 cm; 3,5 cm bez nožiček), obří blok mědi, prosvítající skrze výdech chlazení, a hlavně to víko z kartáčovaného hliníku, které si dovolím porovnat s tím, co jsem měl možnost vidět na cirka stejně drahém Aceru S3. Zde naprosto dokonale rovnoměrné a bezkazové provedení kartáčování. V levém horním rohu víka pak majestátně září plastické vroubkaté logo lenovo (které je za pár dní poškrábané, ani nevíte od čeho).

Samotné tělo notebooku je z tvrdého plastu a má krupičkatou povrchovou úpravu, která přináší dojem pevnosti a lehkosti. Mezi tímto hlavním plastem a hliníkovým tělem je ještě tenký proužek ze stejného, ale leštěného plastu. Příčina neznámá, ale design to neruší. V tomto proužku se nachází před touchpadem vybroušený šikmý pruh pro usnadnění otevření víka. Zde je také zóna informačních LE diod s indikací (zleva) vypnutí touchpadu, stavu napájení, stavu provozu, nastavení Caps Locku a Num Locku. Není tu dioda činnosti disku, která by stejně jen otravovala svým blikáním a neměla by žádný přínos. Diody jsou poměrně malé a svítí málo, takže nikterak neruší, ani neoslepují.

Výčet bych měl ještě doplnit o popis konektivity – všechny konektory jsou na bocích, kromě jednoho USB jsou vpředu, čili blíže uživateli. Chytrost řešení posuďte sami – v blízkosti našich neohrabaných rukou vždy hrozí nechtěné trefení připojeného flash disku. Kdyby zde ale bylo chlazení, rozhodně by to nepomohlo komfortu. Takže pozice dobrá. Nalevo dvojice USB 3.0, HDMI a RJ-45, na straně pravé USB 2.0, audio vstup a výstup, DVD combo mechanika a vzadu u displeje konektor napájení a druhý, již zmíněný USB 2.0.

Vpředu na pravé straně je ještě SD/MMC čtečka karet. Zde někteří namítnou, že to není šťastné řešení, že pak nemohou do batohu dávat notebook s vloženou SD kartou, ze které bootují jejich operační systém. Nemám tedy žádnou kartu, abych ověřil hloubku zapuštění, ale musím se smát, když slyším, jak z karty, která souká sotva 2 MB/s, a je za to ráda, někdo bootuje operační systém, pokud zde má k dispozici SS disk. Jen málokdo takový by si asi koupil tento notebook.

U těchto konektorů si neodpustím ani srovnání s velmi populárním systémem umístění na noteboocích HP (například HP 550) kde každý konektor svým unikátním způsobem trčí z těla a silnou měrou ruší tvary a linky těla notebooku. Zde máme konečně notebook, kde ani obří D-SUB konektor z těla netrčí. Spodek notebooku je poměrně stručný.

Zvenčí by to tedy bylo všechno, pojďme tedy otevřít víko, doufaje že neuvidíme … A byl tam! S lehkým zavrznutím jsem odklopil víko a odhalil lesklý displej, ách jo. Opravdu první, co jsem kolem jednadvacáté večerní (červenec) v autobuse viděl na displeji, jsem byl já sám v bílém tričku. Lesklý černý rámeček kolem displeje notebooků Lenovo se mi vždy líbil a připadal mi elegantní, ale displej samotný měl zůstat matný. Samotné víko má dnes již obvyklý bezzámkový mechanismus, proti otevření je jištěno magnety – šikovné řešení. Hned po displeji si všimneme všudypřítomných a osudných log, ke kterým se ještě vrátíme.

Nemá asi příliš cenu rozepisovat se o věcech, které jsou vidět, takže stručně. Pominu-li klávesnici a chromovaným proužkem lemovaný touchpad, mířil můj pohled na mřížky reproduktorů JBL. Ty jsou velmi pěkně zpracované a patřičně se pyšnící svým urozeným původem. Mezi reproduktory jsou 4 chromem lemovaná tlačítka – největší překvapivě k zapnutí/vypnutí, jako naschvál je hned vedle něj i nejmenší, které ovládá zálohovací software. To je zde podle mě trochu zbytečné. Na druhé straně je tlačítko k vypnutí reproduktorů a k přepínání módu aplikace OneKey Theater.

Trochu rušivě mohou působit samotné reproduktory – jsou lesklé, a skrze mřížku pak prosvítají asymetrické efekty. S tím souvisí i osudná loga, jmenovitě "Intel inside", "nVIDIA", "Windows 7", "lenovo EE3", a obecný štítek "ideapad", umístěny každý pod unikátním úhlem. Možná by výrobci mohli samolepky dodávat samostatně, ať si sám uživatel rozhodne, jak moc křivě, a jestli vůbec, je chce mít.

Pevnost a kvalita

První, co jsem zkoušel, byla mechanická pevnost. Začal jsem u víka, které patří mezi notebooky stále k tlustším, je však torzně dosti pevné (ve srovnání třeba s novými Sony Vaio S15 nebo ultrabooky Toshiba), při tlaku na plochu se ovšem poměrně prohýbá. Torzní tuhost je slušná, ovšem plastové šasi je znát. Vnější hliník je sice poznat, ale zázraky nezpůsobil.

Pro Lenovo typické kolmé panty, zakusující se do těla notebooku s sebou nesou dvě negativa. Pokud sedíte na posteli a máte pokrčená kolena, notebook se opírá o stehna displejem, a panty jsou namáhány. A pokud byste si přáli ještě větší baterii, musí být nepohodlně rozšířena směrem dolů, protože dozadu je přikryta víkem displeje. Větší baterka se ale pro Y580 zatím nedělá a pravděpodobně ani dělat nebude – defaultní je dosti velká.